15. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: Am 7, 12-15
2. čtení: Ef 1, 3-14
Evangelium: Mk 6, 7-13
V dnešním evangeliu jsme četli známý text o vyslání učedníků do světa, aby hlásali Kristovo evangelium. A v textu jsme se také dočetli, že si kromě hole nemají brát sebou nic na cestu. Proč tomu tak je? O tom bych Vám rád dnes řekl jeden příběh.
Na nebeskou bránu, bušil muž a žádal, aby mohl, vstoupil do ráje. „Můžeš se sem dostat jen tehdy, když se vrátíš na zem a přineseš nejdražší věc, jakou najdeš.“
Muž se smutně vrátil na zem a pustil se do hledání. Hledal, až se mu podařilo získat drahokamy z koruny krále Kýra. Přinesl tedy ty nádherné drahokamy z královské koruny k nebeské bráně. Andělé, kteří střežili bránu, však vrtěli hlavami. „Tohle, to tady nepovažujeme za vzácnost. Naše cesty jsou vydlážděny drahými kameny. Všechny zdi u nás jsou ze zlata. Toto zde nemá žádnou cenu. To je tu úplně běžná věc.“
Muž se opět se smutkem vrátil na zem a znovu začal s hledáním. Při návštěvě jednoho muzea objevil někde v rohu pohozený meč Alexandra Makedonského. Přinesl ho tedy k branám ráje.
Ale andělé byli neoblomní. „Veškerá pozemská moc tady nic neznamená. Sestup znovu na zem a přines něco skutečně vzácného.“
Muž se tedy vrátil na zem. Hledal a hledal, až ve staré knihovně jednoho polozbořeného kláštera našel neznámé, nikdy nezveřejněné zápisy Šalomounových moudrých výroků. Přinesl svůj poklad na nebesa.
„Pozemská moudrost tady nemá smysl,“ řekli mu. Smutně se tedy znovu obrátil k cestě na zem.
Snažil se, chodil a hledal, vybíral. Prozkoumal snad všechno. Jednoho dne si vyčerpaný sedl na lavičku v malém parku. Unaveně si opřel hlavu o ruce a schoval obličej do dlaní. Na pískovišti si hrály děti.
Z myšlenek ho vytrhl hlas nějakého dítěte. Mělo v očích slzy, tekly mu i po tvářích a na rukou mu zůstal nalepený písek. „Pane, nejde mi udělat tunel, pomůžete mi?“ Muž utřel dítěti slzy a klekl si do písku. Začal vněm hloubit, až se mu podařilo vystavět dostatečně pevný tunel. Dítě si pak u něj dál hrálo a kutálelo do něj barevné kuličky. Právě v té chvíli byl muž povolán na nebesa. Ukázal tam andělům jen prázdné ruce. Zůstala na nich malá stopa po slzách toho dítěte a trochu písku. Odevzdaně očekával nové odmítnutí, andělé se však usmívali a otevřeli bránu dokořán. Chór blahoslavených přitom pěl na uvítání slavnostní Aleluja.
Heslo pro vstup do nebeského království má 5 písmen a začíná na „l“. A myslím, že aby se na učednících naplno projevilo toto slovo, neměli si brát nic sebou na cestu, stejně tak my, když pracujeme pro Boží království. Amen