24. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: Iz 50, 5-9a
2. čtení: Jak 2, 14-18
Evangelium: Mk 8, 27-35
V dnešním evangelium Petr vyznává Ježíše jako Mesiáše, ale zároveň nechce přijmout Ježíše jako takového, protože mu Ježíš říká něco, co Petr nechce slyšet. A jak máme přijímat názory druhých, zvláště těch, kteří nám nejsou zas tak moc sympatičtí. O tom Vám povím jeden příběh.
Liou Čchu, kterou všichni nazývali „Krásná Jitřenka“, žila klidně v malé rybářské vesničce na břehu Modré řeky. Její otec byl chudý rybář, zklamaný, že má jen jedno dítě, dceru, která mu nemůže pomáhat v jeho tvrdé práci.
Ale když viděl, jak rozkvétá jako květ magnolie a je každým dnem krásnější, byl šťastný a něžně ji miloval. Krása Liou se stala pověstnou na obou březích a o její ruku požádal nejbohatší rybář na řece.
Starý rybář byl spokojený, že může dát souhlas ke svatbě, která Liou zajistí štěstí a bohatství.
První roky mladého páru byly skutečně šťastné a bezstarostné. Ale tchyni Liou jejich štěstí vadilo stále víc a dopalovalo ji. Příliš rychle ztratila své místo v srdci syna, příbuzných a postavení v očích ostatních lidí v domě syna a krásné snachy. A tak začala svou snachu všemi možnými způsoby mučit a roztrušovat o ní ty nejhroznější pomluvy.
Rozhněvaná krásná Liou se rozhodla, že se pomstí a tchyni zabije. Obrátila se tedy na jednu čarodějnici, aby si opatřila nápoj, který by přinesl její tchyni smrt. Čarodějnice ji pozorně vyslechla a pak jí dala lahvičku, jež obsahovala narůžovělou tekutinu, kterou bylo třeba každý den zamíchat tchyni do čaje. Čarodějnice také Liou poradila, aby se tchyni nabídla, že jí bude každé ráno lehce pro uvolnění masírovat záda, šíji a čelo, aby od sebe odvrátila jakékoli podezření.
„Tímto způsobem se smrt dostaví pozvolna za šest měsíců,“ dodala čarodějnice. Trpělivá a zatvrzelá Liou po celé měsíce pravidelně nalévala kapky růžové tekutiny do tchynina čaje a se stejnou trpělivostí ji každý den jemně masírovala. Aniž si toho obě ženy všimly, jejich vztahy se postupně měnily a byly stále víc přátelské. Liou přidávala k čaji nějaké sladkosti a tchyně jí to oplácela malými dárky.
Každodenní masáž vytvořila nové pouto mezi oběma ženami a ty se staly přítelkyněmi. Jejich srdce se proměnilo. Tchyně si uvědomila, že její snacha je stejné milá a štědrá jako krásná. Liou každý den víc poznávala tchynino mateřské srdce.
Po několika měsících Liou prakticky zapomněla na důvod každodenních návštěv, růžové tekutiny v čaji a masáží, které tchyni dělala. Z toho všeho se stal pokojný a příjemný zvyk, ke kterému patřilo i spojenectví, dlouhé rozhovory a něžnost.
Ale jednoho dne byla Liou zcela nečekaně přinucena, aby se rozpomněla. Její tchyně bezelstně prohlásila: „Je nám spolu tak dobře. Jaká škoda, že musím zemřít o tolik dřív než ty...“ Liou vyskočila a běžela za čarodějnicí, aby od ní získala protijed na tekutinu z lahvičky. Padla na kolena a snažně ji prosila a vysvětlovala jí, co se přihodilo a jak se její smýšlení změnilo.
Čarodějnice řekla: „Vstaň, moje milá. Tekutina, kterou jsem ti dala, je jenom růžová voda. Skutečným protijedem na zášť, kterou jsi v sobě nosila, se stala každodenní masáž. Jestliže se někomu díváš do očí, jsi mu nablízku, mluvíš s ním, nemůžeš ho už nenávidět.“ Liou poděkovala moudré čarodějnici a běžela s potěšením a zbavená starosti domů.
Od té doby, vždycky když pocítila vůči někomu nějakou zášť nebo nevoli, věděla, že všechno, co musí udělat, je podívat se mu do očí a trpělivě se snažit mu naslouchat.
Amen