Liturgické texty: 1. čtení: Jer 31, 7-9
2. čtení: Žid 5, 1-6
Evangelium: Mk 10, 46-52
V dnešním evangeliu je ústřední postavou kromě Pána Ježíše slepý žebrák Bartimaios. O Bartimaiovi toho mnoho nevíme, ale podle církevní tradice to byl muž v pokročilém věku. Tento člověk trpěl slepotou od svého narození a zkoušel všechny možné léčitele i zaříkávače, aby ho jeho slepoty zbavili. Náhle se tento žebrák doslechl o Ježíši. Prý uzdravil mnoho chromým a slepých a za nedlouho půjde cestou, u které sedí právě onen slepec. Barimaios neví, kdy Ježíš přesně půjde, ale protože je jeho poslední naděje křičí ze všech sil: Ježíši synu Davidův smiluj se nade mnou. Bartimaiův křik je natolik hlasitý, že mnohým lidem vadí a slepce okřikují, aby toho nechal. Bartimaios však celou svojí důvěru upne na Ježíše a v křiku pokračuje, dokonce ještě hlasitěji. Ježíš tohoto slepce vidí a také vidí jeho velikou důvěru v Božího syna, díky které je slepec uzdraven.
Zkusme si představit tento biblický příběh a vžít se do situace onoho biblického dramatu. V příběhu je mnoho postav. Ježíš, slepec, apoštolové, ti co slepce okřikují, nezúčastnění pozorovatelé. Pokud si dokážeme přestavit tyto postavy, zkusme se vžít do nějaké postavy, která je nám osobně nejblíž. Můžeme si představit, že jsme jedním z učedníků Kristovým, kteří sice slepce vidí, ale moc se o něho nezajímají, vždyť slepců a žebráků je všude plno, nebo si můžeme představit sami sebe, že jsme ti, kdo slepce okřikují, vždyť my jsme si přišli poslechnout Mistra a tento slepec nám do toho pořád huláká. Nebo si můžeme představit sami sebe jako ty, co je to vlastně všechno ani příliš nezajímá. Nakonec můžeme si představit sami sebe jako právě toho slepce. My sice svýma očima celkem dobře vidíme, ale jak je to kolikrát s naším duchovním viděním? Není to často tak, že v Boha sice věříme, ale život z víry zase tak moc zase nežijeme. Vždyť přece nic se nemá zase tak moc přehánět.
Často mně osobně se zdá, že o Bohu mnoho hovořím, ale s opravdovým vztahem ke Kristu je to horší. Jakoby se mně občas Kristus ztrácel v mlze. Aby člověk totiž zcela dobře viděl, musí být zbaven veškerého hříchu, hřích totiž člověku zamlžuje jeho vidění Boha. Pokud tímto způsobem budeme vnímat dnešní evangelijní příběh a třeba si jej doma ještě jednou v klidu přečteme, potom k nám stránky bible budou hovořit daleko jasněji. Vždyť asi každý z nás se občas chová jako Kristův apoštol, který se zas tak mnoho o nějakého slepého nezajímá, nebo jako ten, komu je tento člověk naprosto nepříjemný a často se mně zdá, že jsme právě těmi slepci. Kéž dokážeme si svoji duchovní slepotu uvědomit a potom zvolat: Dobrý Ježíši zachraň mě, protože já sám na to nestačím.
Amen