Liturgické texty: 1. čtení: Iz 6, 1-2a. 3-8
2. čtení: 1 Kor 15, 1-11
Evangelium: Lk 5, 1-11
Asi většina z nás pochopila a na vlastní kůži zažila, že k životu patří i mnoho těžkostí a čím jsme starší, tak tím těch těžkostí se nám zdá, že je víc. A asi by bylo dobré se zamyslet, proč to tak je? Dnes jsme slyšeli v evangeliu, jak rybáři celou noc lovili a nechytili nic. To je blbá situace, když si uvědomíme, že to bylo jejich živobytí a být rybářem, to není lehká práce. Teď byli vyčerpaní a unavení, nic neměli a večer budou muset znovu vyrazit a navíc ještě i po neúspěšném lovu musejí vyprat sítě, aby byly připraveny na večer. A náhle jde kolem nich Ježíš, kterého doprovází obrovský dav, stoupne si blízko nich a začne kázat a ty rybáře nechá zdánlivě být, protože kdyby přišel přímo k těm rybářům a začal jim něco říkat, tak si asi dovedete představit, kam by ho poslali, po té dřině co za celou noc zažili. Ale za tím Ježíšem šel dav, kdy evangelista říká, že se na něj tlačili tak, aby slyšeli každé slovo, že Ježíš, aby měl aspoň trochu místa zdánlivě jakoby nic, usedá na Petrovu loďku a řekne Petrovi, aby ještě trochu odrazil, jinak je dav utlačí a loďku potopí. A my zde máme zdánlivě dvě skupiny lidí. Jsou zde ti, co přišli s Ježíšem, aby ho slyšeli a rybáři, kteří ho poslouchají, tak trochu z donucení a mě to připomíná nedělní bohoslužbu, protože sem vždycky přijde část lidí, kteří chtějí a pak ti, kteří jsou zde jenom proto, aby si splnili povinnost. A je zajímavé, že z toho krásného kázání, kvůli kterému tam přišel ten veliký dav, tak z něj nevíme zhola nic.
A když jej dokončil, tak se obrátí k tomu Šimonovi a říká větu, která je šílená: „zajed’ na hlubinu a spusťte sítě k lovení.“ Víte, v kontextu toho příběhu to zní skoro jako výsměch, protože ryby se nechytali ve dne a nechytali se na hlubině. Jakoby Pán Ježíš zpochybnil profesionalitu těch rybářů a teď ještě, když oni jsou tak unavení a vezměte si, že třeba polovinu těch sítí už měli třeba vypraných. A nikdo by se nedivil Petrovi, kdyby mu řekl: „to jsi nemohl říct dřív, proč jsme ty sítě prali, a zmůže se jen na jedinou větu: „Mistře, celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili.“
Za ta slova je Petr hoden obdivu, protože Ježíš po něm chce věc blbou a ještě k tomu namáhavou a podle Petra k tomu ještě nesmyslnou, ale chce to po Vás člověk, kterého si vážíte. Ale teď zazní slova, díky kterému je tento příběh zapsán v evangeliu. „Na tvé slovo spustím sítě.“
Jsou totiž situace, ve kterých je člověk vyzván, aby poslechl Pána, i když on sám tomu moc nevěří. I když sám by to dělal jinak, ale ta poslušnost je velmi důležitá, protože skrze ni můžeme zažít plné sítě, neboli naplnění svého vlastního života.
Když to udělali, byli zahrnuti velkým množstvím ryb a je zajímavé, že teprve teď dávají znamení těm ostatním. To znamená, že loď, kde byli Jan a Jakub, nevyjela spolu s Petrem, ale pouze čekali, jak to dopadne. Jestli si Petr uřízne ostudu, jak to Ježíš zaonačí, a to se děje i v našem náboženském životě. Nemusí všichni, ale je důležité, že aspoň jeden a pak měli prospěch i ostatní. A když si Petr uvědomil, kdo Ježíš je, řekl krásnou větu. „Odejdi ode mě: neboť jsem člověk hříšný.“ Ano, kdo má blízko k Bohu, tak si jasně uvědomuje svoji hříšnost a Bůh není ten, kdo si v naší hříšnosti vyžívá, ale ten, kdo nás z naší hříšnosti léčí. Hřích, člověku nemůže odpustit jiný člověk, jen samotný Bůh, skrze své služebníky. A Bůh chce vstoupit do vztahu ke každému z nás, ale je pouze na nás, jestli se mu otevřeme, nebo ne. Nakonec ten dnešní příběh nebyl o tom, že by Ježíše vytrvale následovaly ty zástupy, které si jej přišli poslechnout, ale Petr, který Ježíše poslouchal, tak trochu z donucení, ale nakonec to byl právě on, kdo vykonal Boží příkaz, i když se mu zdál nesmyslný.
A tak Tě Pane, prosíme, nauč nás Ti důvěřovat tak, jako apoštol Petr.
Amen