Liturgické texty: 1. čtení: Ex 3, 1-8a. 13-15
2. čtení: 1 Kor 10,1-6. 10-12
Evangelium: Lk 13, 1-9
Každodenní běžná situace, babička opatruje neposedné dítě na ulici a dítě samozřejmě babičku neposlouchá. Nelez tam, nelez tam nebo se ti něco stane. Tak umíš poslouchat, nebo neumíš, že dostaneš. Prosím tě nelez tam, no vidíš, no vidíš, takhle to dopadne a Pán Bůh tě potrestal, tak to máš za to, že jsi mě neposlechl.
Ale babi, kdyby Pán Bůh takto rychle trestal, jak bychom dopadli my dospělí, když jsme léta Boha neposlouchali. Bůh není jako člověk, Bůh není ten, který člověka trestá, ale ten, který dává člověku výstrahu a dává mu čas k obrácení. To jen my povrchní lidé říkáme: „proč ten člověk tolik trpí, no to on určitě musel něco vyvést, že jej takto Bůh trestá.“ No teda, to není samo sebou a jsme jako židé, kteří si mysleli, že každé utrpení v životě člověka je následek jeho konkrétních hříchů. Ne, samozřejmě, že utrpení, bolest, smrt je následek hříchu, ale hříchu nás všech a především hříchu dědičného a možné, že ten kdo nejvíce trpí, tak že trpí také za mě. Bůh je ten, který dává člověku čas, čas aby se obrátil, tak jak jsme to zpívali v dnešním žalmu, on je shovívavý a trpělivý, ale jednou ten čas vyprchá. Každý z nás má čas k obrácení.
Poslechněte si, co napsala jedna představená komunity sester v Kolumbii. Kolumbie byla postižena jednoho roku velikou katastrofou výbuchem sopky vysoké 4900m. Nedaleko této sopky žijí naše sestry, když jsem k nim jela, musela jsem jet velkou oklikou. Sopka byla již 400 let v klidu a teď asi dva měsíce kouřila a najednou vybuchla, ale ne na hoře, nýbrž na boku. Roztavený sníh, láva a země, to vše se valilo v šířce dvou kilometrů po řece k městu Almero 40 km vzdálenému, zatímco nejbližší okolí zůstalo ušetřeno zkázy. Bylo to opravdu hrozné, ale také musím říci pravdu. Almero bylo zkažené město prostituce a asi před 30 lety se postavil tehdejší místní kněz proti tamnější místní zkáze. Neohroženě o tom mluvil a byl krutě umučen. Lidé ho přivázali za koně a vlekli po ulicích města, až vydechl. A nyní tato zkáza, město zmizelo pod záplavou vody, lávy a bláta. 30 let dal Bůh těm lidem, aby se obrátili. Bůh trestá, anebo Bůh čeká, až se obrátíme. Kdo to jak živ viděl, aby sopka vybuchla na boku a ne kráterem. 40km ta láva tekla korytem 2km širokým, aby se nám zkáza toho města stala znamením. A to ti lidé byli hříšnější, než jsme my?
Ano, přišli za Ježíšem a říkali: „Pilát smísil krev Galilejců s krví zvířat a Ježíš jim říká: a co si myslíte, že byli hříšnější, než ostatní Galilejci?“ „Ne říkám vám, ale jestli se neobrátíte, tak právě tak zahynete.“ A sv. apoštol Pavel, když mluví o Izraelitech na poušti, tak říká: „ty věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech.“ To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. A v prvním čtení jsme slyšeli kdo je Bůh. Jestliže je to ten, který trestá, anebo ten, který především vidí bídu člověka, slyší jeho nářek a sestupuje, aby zachránil, ale lidé o to nestojí. Nejsme v Kolumbii, ale jsme v katolické obci a prožíváme postní dobu. A místo, abychom měli na očích trpícího Ježíše a znovu žasli nad tou velikou láskou Boží a oplakávali svůj hřích, obdivovali Boží trpělivost, jakože já mám ještě čas k obrácení, já, který jsem léta nepřinášel dobré skutky, přesto Bůh sečkává. Bůh chce, abychom se radovali, ale radovat se, to neznamená hřešit. Ježíš v Janově evangeliu říká: „neznáte Otce, ani ho nikdy nepoznáte, protože nehledáte jeho slávu. Slavíte sami sebe a nešetříme na to nic. Myslíte si, že byli ti viníci horší, než obyvatelé Jeruzaléma, ne říkám vám, když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Pane, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku a nic nenacházím, poraz ho, proč má zabírat půdu. Kolik let hledá Bůh obrácení v našem životě, tří léta? Desítky let, a nachází? A jak to, že mě ještě nevyťal, jak to, že netrpím rakovinou, jak to, že ještě neumírám, když tolik jich kolem mě umírá. Ano divím se tomu, že ten umírá, ale už se nedivím, že já neumírám. Já, který jsem léta nežil jako křesťan, tak to už mě nepřijde. Nežasnu nad trpělivostí Boží, a proto také netoužím obrátit se. Ale Bůh je jiný, Pane nech ho tu ještě tenhle rok, okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Ještě máme čas, ještě nás nezalila žádná sopka lávou, ještě nebylo zemětřesení, ještě nebyla atomová válka, ještě máme čas. Jak dlouho, Bože jak dlouho mě dopřeješ, abych se obrátil, abych si skutečně zhnusil svůj starý hříšný život a konečně začal žít jako křesťan.
Pane, děkujeme Ti za Tvoji nesmírnou trpělivost, za to, že Ty nechceš smrt hříšníka, ale že toužíš po tom, aby se obrátil. Děkuji Ti za to, že vyčkáváš, že děláš všechno možné, abychom přinesli ovoce obrácení. Prosím Tě, Pane, sečkej ještě chvíli a dej nám tu odvahu rozejít se s tímto světem a nekompromisně se postavit na Tvoji stranu, když Ty jsi pro nás dokázal obětovat i svého vlastního Syna.
Amen