5. neděle postní

Liturgické texty: 1. čtení: Iz 43, 16-21
2. čtení: Flp 3, 8-14
Evangelium: Jan 8, 1-11
Že se s ní ještě bavíš, copak nevíš jaká je? No ještě přijdeš do řečí! Prosím tě, s tou osobou se raději vůbec nezastavuj. Ty nevíš, co se o ní povídá! A když to nevíme, co se o ní povídá, tak si rádi vyslechneme, co se o ní povídá, abychom i my mohli povídat, co se povídá. Protože vždy se lépe mluví o chybách druhých, než o chybách vlastních. Dnešní evangelium by nám jedenou provždy mělo udělat přítrž v těch našich řečech o druhých. Snad i my si uvědomíme, že jsme ti, co potřebují pokání. Ježíš odešel na Olivovou horu, ale brzo ráno se objevil zase v chrámě a všechen lid přicházel k němu, on se posadil a učil je. Co to muselo být za učení, když se Ježíš celou noc předtím modlil. Vůbec se nedivíme, že všichni mu naslouchali, přicházeli a především to byli lidé s okraje společnosti a lidé prostí. Rádi mu naslouchali, tlačili se na něho a i teď v chrámě, aby jim neuniklo ani slovo. Ale je zde ještě jiná skupina lidí v chrámě, kteří nenaslouchají. Ti vůbec Ježíši neradi naslouchají a dnes v chrámě jsou proto, že přišli obžalovat jednu ženu. Je to konvoj farizejů a učitelů zákona a mezi nimi jedna žena, kterou postrkují stále dál. V chrámu byl soud a oni přišli, aby jí odsoudili, nebo snad ne. Možná bychom se skutečně mohli domnívat, že přišli vykonat spravedlnost, odsoudit nepravost, ale evangelista jasně říká, proč přišli. Položili Mistru otázku a tou otázkou jej chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Kdyby totiž chtěli odsoudit hříšníka, tak by museli mít nejméně dva, nejen tu ženu, ale i toho muže. Ale jim šlo o něco jiného, využít hříchu té ženy, aby oni sami chytli Ježíše za slovo. To je nejhrůznější sobectví, když člověk ve jméně svých vlastních zájmů zneužije i pádu druhého člověka. A možná, že to známe i ze svých vlastních životů, kdy se čeká, až jeden padne, aby po jeho zádech vyšplhal druhý. Když se čeká, abych na něho něco věděl, měl ho v hrsti, abych já si přišel na své. Oni nepřišli naslouchat, oni přišli k Ježíšovi prosadit své. Mistře, ta žena byla dopadena v cizoložství při činu, Mojžíš nám nařídiv zákoně takové ženy ukamenovat, co říkáš ty?  To byla lest přímo ďábelská, kdyby Ježíš řekl: ne, nekamenovat, porušil by Mojžíšův zákon. A oni by měli důvod říci: to není Mesiáš, ten nezruší zákon. A kdyby řekl ukamenovat, ztratil by právě přátelství těch, kteří se do té chvíle na něho tlačili. Těch prostých, ubohých, všech hříšníků, celníků a nevěstek, a to oni potřebovali. Tak, co ty na to říkáš? Hřích cizoložství byl těžkým proviněním a těžkým proviněním zůstane, ale Ježíš v té chvíli se sehnul a psal prstem na zem. Naslouchat mohli, když mluvil. Proč přicházíš k Bohu, když je ti úzko, anebo když chci prosadit své já, aby ti Bůh pomohl. Bůh nemlčí, Bůh mluví, ale mlčí tehdy, když chci to své já. Oni však nepřestávali na něho těmi svými otázkami dotírat a tak si odpověď vynutili. A dostali ji, ale jinou, než čekali. Řekl jim, kdo z vás je bez hříchu, ať první po ní hodí kamenem. Mysleli si, že Ježíše přivedou do úzkých, oni Božího syna. Jakoby Bůh se dal uvést do úzkých. To měli málo zkušeností s historií Izraele. To měli málo zkušeností, že Bůh dokáže udělat cestu i středem moře, když je potřeba. To jen my si zoufáme, my si myslíme, že tady se už nedá nic dělat. Ne tady se pane faráři, už nedá nic dělat. Ano, lidsky nic, ale Bůh má vždy cestu, o které my nevíme. A když si mysleli, že neexistuje odpověď, jakou by dal, tak to slovo padlo. To je Bůh. Jenomže někomu ke spáse a někomu k zavržení! Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem. A náhle jeden po druhém se začali vytrácet s chrámu, až tam Ježíš s tou ženou zůstal sám. Ježíš se té ženy zeptal? Kam se poděli, nikdo, tě neodsoudil. Nikdo Pane. Ježíš jí řekl, ani já tě neodsuzuji, jdi a od nynějška již nehřeš. Ježíš jí neříká, já schvaluji tvůj čin, ale já si tě vážím jako člověka. To, že druhé nesoudíme, tím jim prokazujeme úctu. Je naší povinností vyjádřit se ke zlu, které člověk dělá, ale zároveň nemáme soudit člověka a to je myslím tím nejcennějším v závěru s dnešního úryvku Písma. Čin cizoložství způsobuje hrozné následky a s takovým činem křesťan nemá mít nic společného, ale kdo mě dává právo odsoudit člověka?
A tak tě Pane, prosíme, nauč nás se dívat především do našeho vlastního srdce, abychom zde byli citliví na hřích svůj a nauč nás vidět lidi kolem sebe jako obrazy tvé lásky, abychom dokázali odsuzovat hřích, ale ne člověka, kterého máme blízko sebe.
Amen