Liturgické texty: 1. čtení: Sk 5,27b-32. 40b-41
2. čtení: Zj 5, 11-14
Evangelium: Jan 21, 1-19
Když jsem uvažoval nad úryvkem dnešního evangelia, tak mě zarazilo, kde se onen děj odehrává, že je to u Tiberiatského jezera. Pokud si vzpomeneme na děj evangelia z minulé neděle, zjistíme, že se nacházíme od Jeruzaléma ve vzdálenosti přes 100 km daleko. Co vedlo ty učedníky, že opouštějí večeřadlo, kde se setkali se zmrtvýchvstalým Kristem a míří daleko pryč na sever? Já myslím, že touha po domově. Většina učedníků totiž pocházela z Galileje, a když byli svědky ukřižování a vzkříšení, tak je logické, že se o tom chtěli podělit i se svými příbuznými. To možná také známe, když se v našem životě stane něco mimořádného, chceme se o to podělit s našimi nejbližšími ve svém domově. Učedníci dorazili domů a po shledání si nebyli jisti, co by měli dělat, a do této situace vstupuje apoštol Petr. „Půjdu lovit ryby,“ je přece lepší dělat něco, než jen planě sedět. Není ten, který burcuje učedníky, který by jim říkal, co mají dělat, ale on již nevydrží jen sedět a přemítat o tom, co bylo dříve. A to je důležité, především v těžkých chvílích života, chopit se aktivity, protože jinak můžeme život i promarnit. A když se chopí Petr iniciativy, tak ostatní jej následují. A začíná další velká zkouška, učedníci se celou noc namáhají a nic nechytí, to asi také dobře známe. Máme velké odhodlání, dokonce vyvineme velkou aktivitu a výsledek nula. Zdá se nám to celé zbytečné a marné, ale nesmíme zapomínat na jednu skutečnost i do našeho života může vstoupit Ježíš, pokud mu to dovolíme. A stalo i se zde, Ježíš stojí na břehu a volá na učedníky, „Dítky nemáte něco k jídlu.“ Jakoby nevěděl, ale on moc dobře ví a také ví, že pokud by učedníci neprošli tou zatěžkávací zkouškou marného rybolovu, potom by nemohli dospět v muže, kterými mají být. A je zde zajímavé, že na odpověď nemáme, Ježíš dává zdánlivě nesmyslný příkaz a učedníci jej poslouchají. To je akt důvěry, kdy se nám zdá, že to nemá smysl, ale člověk udělá ještě ten malý krůček, ve kterém může zažít slávu Boží. A stalo se tak i s učedníky, když hodili sítě, vytáhli 153 velkých ryb. A najednou je to opět Jan, který Ježíše pozná: „Pán je to.“ A co udělá Petr? Zareaguje naprosto nesmyslně, zapomene na loď, zapomene na ryby, zapomene na to, že na jeho popud šli ostatní s ním a touží po jediném, po setkání s Ježíšem Kristem, ale když doplave ke břehu a setká se s Pánem, tak si vzpomene i na své povinnosti vůči ostatním apoštolům a pomůže jim vytáhnout sítě z vody. To je také velmi důležité, je důležité být plný lásky ke Kristu a vykonat čin, někdy možná až hloupý proto, abych mohl být s ním, ale je také velmi důležité, abych těmito činy nezanedbával to, co jsem povinen učinit. A následuje snídaně, kdy se všichni mohou občerstvit a odpočinout. I to je velmi důležité, nejen práce, ale i odpočinek.
A po snídani a odpočinku nastává ta nejdůležitější část, nejen pro Petra, ale i pro všechny ostatní učedníky. „Šimone Petře, miluješ mě, více než Ti zde?“ A Petr bez váhání odpoví: „Ano, miluji.“ Ježíš mu říká: „Pas mé beránky.“ A musíme si uvědomit, že být pastýřem není pocta, ale břemeno. Slovo pást znamená zajistit potřeby nejen pro sebe, ale i pro ty, kdo jsou mu svěřeni, neboli každé vyznání slovy, by mělo být provázáno i konkrétními skutky lásky.
Ježíš se jej zeptal podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ a vynechává slova více než ti zde, což je velmi zajímavé. Petr si má totiž uvědomit, že ta slova nemáme říkat bezmyšlenkovitě, a ani akt lásky se nedá srovnávat, protože ostatní učedníci Ježíše také bezesporu milovali. A co je na Petrovi zajímavé, že se nedá odradit, bez váhání Pánu odpoví stejně a kvůli jeho vyznání je i jeho úkol rozšířen nejen na velké, ale i malé. Pán Ježíš se však zeptá i potřetí: „Šimone synu Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutí, protože do těch předchozích odpovědí dal úplně všechno, ale protože má Pána rád, dá do tohoto vyznání opět úplně všechno. „Pane, ty víš všechno, ty víš, jak Tě miluji.“ Mohlo by nás napadnout, proč se na to samé Pán ptá znovu a znovu, když on je ten, co opravdu ví všechno. Je to proto, že chce to od nás slyšet, je to proto, že člověk si může něco myslet a být o tom i dokonale přesvědčen, ale je velký rozdíl vyznat to veřejně, nebo skrytě. A až nyní po veřejném vyznání se na Petrovi mohla projevit naplno Boží sláva, díky které se stal nástrojem Boží milosti.
A tak Tě Pane, prosíme, nauč také nás vyznávat Tě nejen ústy, ale i svým vlastním srdcem. Dej nám i odvahu vykonat pro tebe třeba i něco bláznivého, stejně jako Petrovi, když kvůli tobě skočil i do jezera, aby byl v té blízkosti. A nauč nás Tě vyznávat nejen slovy, ale také činy, které budeme činit.
Amen