4. neděle velikonoční

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 13, 14. 43-52
2. čtení: Zj 7, 9. 14b-17
Evangelium: Jan 10, 27-30
Nedávno jsme prožívali tajemství veliké noci, obnovovali jsme křestní slib a dnes k nám evangelista Jan mluví o daru života, který je nám dán skrze Krista. V biblickém pojetí je život, svrchovaný Boží dar, který ve spojení s věčným životem znamená dar bez hranic. Ale nejenom bez hranic časových, ale i těch, které sami životu dáváme. Je to Bůh, který může naplnit všechny touhy lidského srdce a začal tím skrze náš vlastní křest. Bůh, který se nás ujal v Ježíši a který se nám dává.
My jsme v druhém čtení slyšeli z takového krásného obrazu, kdy apoštol Jan mluví o těch, kteří budou před Božím trůnem. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nebudou mít nikdy hlad ani žízeň, nebude do nich pražit žádný žár, protože beránek, který sedí uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí. To znamená, že každá těžkost, kterou zde na zemi prožíváme, prostě skončí. Všechno to obtížné, co je důsledkem našich hříchů a celé porušenosti světa, tak jednou bude odstraněno. A Bůh se nám dá ve své lásce a plnosti. Čili dar života je první, co jsme dostali od Boha, jako nezasloužený dar. To druhé o čem Písmo mluví, je obraz pastýře. Beránek, který byl pro nás zabit, se stal pastýřem. On prošel ten náš lidský život, za nás, kteří jsme připodobňováni k těm ovečkám. Stal se pro nás tím beránkem a vzal na sebe všechno to těžké, co jsme měli prožít my, a proto on je ten beránek, který může vést. A obraz pastýře je obraz, kterému lidé v Ježíšově době rozuměli velmi dobře, ale my všichni tušíme, že je to obraz toho, který pečuje, který se stará. My sami samozřejmě na prvním místě nechceme být těmi, o které se Pán musí starat, ale on se o nás stará, protože nás miluje. Rodiče také neřeší, že se o své děti musí starat od rána do večera a někdy také od večera do rána, když je milují, tak samozřejmě se o ně postarají. A ta péče vyjádřena těmi krásnými obrazy je vyjádřena bezbřehou láskou Boží, se kterou on chce, abychom neměli žádnou starost, abychom měli vždy z čeho žít. Abychom měli naději do budoucnosti, abychom nemuseli mít strach a úzkost, nemuseli být smutní. A pak je v dnešním evangeliu ještě jeden krásný obraz, obraz naslouchání hlasu a následování pastýře. Ta Ježíšova věta zní: „moje ovce slyší můj hlas.“
Nedávno jsem zažil, jak mě jeden chlapec ukázal na svého tatínka a řekl: „to je můj tatínek“ a tatínek byl jistě rád a řekl: „to je můj syn.“ A Ježíš říká: „to jsou moje děti.“ Proč? Protože on si nás zamiloval a za nás zemřel. On si nás vykoupil, on nás vyrval z moci zla, právě tím, co prožil. A ty ovce slyší můj hlas a jdou za mnou a já jim dávám věčný život. A pak je tam ještě jeden obraz, který je pouze na tomto místě, když Ježíš říká: „oni nezahynou navěky a nikdo je nevyrve z mých rukou.“ A říká: „můj Otec, který mi je dal, ten je větší, než všichni,“ tam vidíme ten Ježíšův obdiv k tomu Otci. A z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Ten obraz Boží ruky je symbol Boží moci, a když Bůh řekne, že nás má ve svých rukou, nebo v tom starozákonním, Bůh si nás vyryl do svých dlaní, tak to znamená nejen, že jsme jeho, ale že nás vždy ochrání a že se nemusíme starat a že tou hlavní naší starostí je, abychom z té ruky nechtěli pryč. Abychom Bohu neutekli, abychom přijali tu jeho lásku a na ni odpověděli, abychom se jím nechali vést, abychom v té džungli názorů měli vycvičený sluch pro hlas Ježíšův a nechali se vést tam, kde on nás chce mít. A abychom mu důvěřovali. Proč? Protože nikdo nás nikdy nemiloval tak, jako on. A nikdo pro nás nechce takové dobro, jako on. A být v jeho rukou, znamená klidně spát, nemuset se starat, svěřit mu všechny záležitosti svého života. Znamená to, že Bůh si dá tu práci, aby nás chránil na té životní cestě. Aby nám zabránil tomu, že se mu vzdálíme, protože jsme jeho. A je to pro něho radost, že nás může mít ve svých dlaních.
Amen