Milí farníci, rodiče a děti,
Dnes, když v našem kostele máme 1. svaté přijímání, tak bych Vám chtěl povědět o jednom chlapci – Dominiku Saviovi. Dnes – v den vašeho prvního svatého přijímání – vám chci přečíst, jak den svého prvního sv. přijímání prožil právě tento kluk. Nik našel kostelní dveře ještě zavřeny. Vadí to? Nevadí. Nik si klekne na schody u dveří, sepne dlaně a skloní rozcuchanou hlavu. Maminka mu ji sice učesala, vlasy navlhčila vodou, aby lépe držely, ale cestou mu do nich vjel větřík a shodil mu kštici do čela. Ani to nevadí. Hlavně, že pod čelem jsou myšlenky pěkně uspořádané. Řadí se jedna ke druhé jako vojáci a už pochodují zpod čela na rty. Až se Nikovi pusa pootevřela, jak se mu z ní derou slova. Dominik vjede rukou do kapsy – tužku, honem, aby se mu ty pěkné myšlenky neztratily. Zapíše si je. Na první stránku do nové modlitební knížky. Nik píše. Ani si neuvědomuje, že si bezděky sedl na paty. Trochu si při psaní pomáhá i jazýčkem, který mu horlivostí povyběhl z pusy. Na čisté stránce knížky se objevují slova:
PŘEDSEVZETÍ:
Budu chodit často ke zpovědi a k sv. přijímání. Budu vždy světit neděle a svátky.
Za své nejlepší přátele chci mít vždy Pána Ježíše a Pannu Marii. Raději smrt, nežli hřích!
Znovu si přečetl, co napsal. Pak vložil tužku do kapsy a knížku zavřel. Tak a je to. Černé na bílém. Smlouva. Nik dá Pánu Bohu předem jako dárek tato předsevzetí. A Pán Bůh mu dá sílu, aby je dodržel. Nik dá Pánu Bohu své srdíčko jako zlatý domeček a Pán Bůh mu dá do domečku svého Syna, Pána Ježíše. A budou navždy přáteli.
Dominik si ta předsevzetí dal, podepsal je, opravdu je dodržel a dneska je Pánu Bohu v nebi moc a moc blízko. Jak toho dosáhl? Tím, že dodržel to, které dal Bohu i sobě. Budu chodit často ke zpovědi a k sv. přijímání. Budu vždy světit neděle a svátky. Za své nejlepší přátele chci mít vždy Pána Ježíše a Pannu Marii. Raději smrt, nežli hřích! Kdo toto bude dodržovat, tomu mohu slíbit, že do nebe jednou přijde. A to už stojí za to…
Amen