Liturgické texty: 1. čtení: Jer 38, 4-6. 8-10
2. čtení: Žid 12, 1-4
Evangelium: Lk 12, 49-53
Většina z nás by asi mohla vykládat, jak to v životě chodí a jak je to bolavé. Jak se dožijeme něčeho, co bychom nikdy nechtěli zažít. Známe to, že otec se postaví proti synu, nebo syn proti otci. Známe to, že jsou nedorozumění v jedné rodině. Matka s dcerou a asi ta nejčastější tchýně se snachou. Proč? No tak jistě je to následek hříchu. A někdy mnohých hříchů. A jistě je to něco, co Bůh takto nechtěl. Ale proč Ježíš mluví o rozdělení? A ještě tak zvláštním způsobem? Ten, který je pokoj sám řekne: „já jsem nepřišel zavést mír na zem, ale rozdělení. V jednom domě budou tři proti dvěma a dva proti třem.“ Ježíš skutečně donesl určité rozdělení, ale ne rozdělení, které zasévá svár, ale rozdělení, kdy my místo správného jednání dáváme kompromisy se zlem. Kdy člověk zradí všechny svoje zásady proto, aby nějak vyšel. Ale v tom není cesta k pravému pokoji. A kolikrát dříve, než dosáhneme skutečného pokoje a opravdového smíření musíme projít tou fází, o které Ježíš mluví. A to je rozdělení kvůli pravdě evangelia. Kvůli lásce evangelia. Když se podíváme na ten dnešní úryvek, tak on nezačíná tím rozdělení. Začíná dvěma věty, které jsou velmi důležité. Protože Ježíš v nich projevuje něco ze své skryté touhy. Něco, proč vlastně přišel. Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul. Dovedete si představit, jak se na něho ti jeho současníci dívali. Jaký oheň? O čem to mluví? Je to oheň, který má zapálit naše duše, tak jako zapaloval Ježíše, když plnil Otcovu vůli. A k tomuto textu se pojí ještě ta druhá věta: v křest mám být ponořen, a jak je my úzko, než bude vykonán! To je křest Ježíšova utrpení, které on sám také vyhlížel. A ne že by byl nějaký masochista. Ježíš měl strach s utrpení, jako každý z nás, ale věděl, že je to cesta k záchraně. On věděl, že když projde tímto těžkým obdobím svého života, že to přinese spásu a záchranu nám všem. A tak ta Ježíšova touha byla taková zvláštní. On se díval na ty učedníky a viděl, že bez Ducha sv. a bez toho spásného utrpení nepřijde pokoj do těch rodin. Že pořád v těch našich rodinách budou rozmíšky kvůli nesmyslům. Že pořád budeme lidmi malé lásky, budeme lidmi neschopni odpuštění. Ono není možné rodiny zachránit a přinést pokoj jenom z té lidské síly. Kvůli tomu musel Pán Ježíš trpět, abychom byli schopni se smířit a odpustit jeden druhému. Abychom dokázali jeden druhého přijmout. Je pro nás důležité, co jsme slyšeli v tom úryvku z listu Židům, kdy ten autor říká: „mějte oči upřeny na Ježíše.“ Prosím vás nedívejme se jenom sami na sebe a vůbec už jenom na ty druhé, protože to nás zničí. To nakonec vede k tomu, že budeme lidmi, kteří odsuzují druhé a někdy odsuzují i sebe sama. Dívejme se na Ježíše, od něho pochází víra. Od něho pochází láska, od něho pochází všechno dobro a od něho pochází i život. A autor listu Židů říká: „myslete na toho, který snesl utrpení pro nás, abychom mohli žít.“ Klíč k životu nenajdeme sami v sobě, ani u lidí. Klíč k životu najdeme pouze u Ježíše. A díváme-li se na něho, pak budeme moci překonat i mnohé konflikty našich rodin. A budeme mít také odvahu vstoupit do toho rozdělení, které je někdy nutné. Které je právě někdy proto, když zůstáváme věrni Kristu a těm druhým to nevoní. Možná jste také ve svém okolí zažili ty situace, kdy skutečně došlo k tomu rozdělení, kvůli Pánu Ježíši. A tak zůstaňme v tom Ježíšově pohledu a přinesme to i do našich rodin. Těm, co jsou možná nazlobeni, že jsme tak fanatičtí a že to přeháníme se svojí vírou. Přinesme všechny ty bolavé vztahy z našich rodin před Boží tvář, protože ten, kdo může donést trvalí pokoj je jedině Ježíš a někdy i přes částečná nedorozumění a rozdělení. Ale on je ten zdroj pravého života, pravé lásky a pravého pokoje. Otevřeme se také jemu v tom dnešním slavení eucharistie, kdy Pán chce tímto pokojem naplnit zcela naše nitro.  A položme na oltář také ty, o kterých víme, že také tolik potřebují zakusit ten jeho pohled lásky, přijetí a odpuštění.
Amen