Liturgické texty: 1. čtení: Iz 66, 18-21
2. čtení: Žid 12, 5-7. 11-13
Evangelium: Lk 13, 22-30
Někdo se Ježíše zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Představme si, že by Ježíš v odpovědi určité číslo těch, kteří dosáhnou věčného života v Bohu. Jaké by asi nastalo v celém dalším průběhu dějin počítání a kalkulování. Jak by každým rokem a staletím rostla nejistota lidí. Vždyť dnes, po dvou tisících letech se populace na naší planetě více jak zdvojnásobila. Tím by se nám mohlo zdát, že je jen málo pravděpodobné, že my sami budeme zachráněni.
Ježíš žádné takové číslo neudal. V božském nadhledu odpovídá daleko moudřeji: Vcházejte úzkými dveřmi… A pak vejdete. Všichni, kdo této rady uposlechnete.
Jak těmto slovům rozumět? Přiznejme si, že v běžném životě máme tendenci volit to pohodlnější, levnější, snadnější, úspornější. Takoví už jsme, takový je kurz doby: vydělat, ušetřit. Kristus nám však ukazuje sám na sobě, že lepší je volit to náročnější.
Sledujeme-li např. výstupy na Mount Everest, vidíme, že se mnoho lidí snaží pronikat na vrchol cestami náročnějšími a odvážnějšími. Životy světců nám ukazují podobné snahy na cestě k Bohu, který je vrcholem veškeré dokonalosti. Ostatně dojít k Bohu je cíl i pro nás všechny a Bůh nám slibuje velikou odměnu, ale nikdy to nebude pohodlná nenáročná procházka.
Snažme se tedy svůj vlastní život žít naplno. Být náročný na sebe, co se týká vztahu k Bohu a bližnímu a tím se přibližovat k Božímu království.
Amen