Liturgické texty: 1. čtení: Sir 3, 19-21. 30-31
2. čtení: Žid 12, 18-19. 22-24a
Evangelium: Lk 14, 1.7-14
Když jsem se podíval a rozjímal o dnešním evangeliu, musel jsem se tiše pousmát. Většina katolíků poselství dnešního textu bere velmi doslovně. Sednu si do kostela tam, kde mě nebude moc vidět. Do ničeho se příliš nebudu zapojovat, protože poslední přeci v Božím království budou prvními a podobně. Podobné úvahy jsou však zcela mylné pokud chceme rozumět Ježíšovým slovům.
O první místa totiž v nějakém smyslu usiluje každý z nás. Každý z nás chce nějak vyniknout. Např. v honbě za kariérou, v zajištěnosti, mít se lépe, než ten druhý. Někdo mě možná správně namítne, že takové touhy nemá, ale každý z nás touží mít se dobře, např. mít dokonalé rodinné vztahy. To je jistě dobře. Problém ale je, když pouze to lidské v jakékoliv oblasti i kdyby se to týkalo vztahů s našimi nejbližšími, se pro nás stalo alfou a omegou.
V našem životě bychom totiž nikdy neměli zapomínat na Krista, který je hostitel nás všech a každému z nás vybírá místo, a pokud budeme dobře zpytovat své svědomí a záleželo by pouze na nás, tak nikdy to nemůže být jiné místo, než to poslední. Vždyť co je naše vlastní a není to od Boha?
Jestliže přijmeme tento prostý fakt za svůj vlastní, staneme se lidmi pokornými. Pokora je totiž vždy spojena s bázní Boží, kdy si člověk uvědomuje velikost Boží a malost svojí vlastní. Bázeň však není strach a pokora není patolízalství, podlézavost, nebo pocit své vlastní méněcennosti. Např., když člověk dostal od Boha nějaký dar, který jej činí něčím výjimečným, má povinnost jej rozvíjet. Např., když někdo dostal dar krásně zpívat, nebo malovat, má se snažit, aby se ve svém oboru snažil vyniknout, ale za toto své vyniknutí stále děkovat Pánu. Např. jeden význačný sochař řekl: „já vím, že dělám mistrovské díla, protože mně Bůh dal tento dar, a kdybych je nedělal, pošlapával bych Boží plán se mnou.“ Stejně tak spoustu darů Bůh dal každému z nás, to jsou ty hřivny ze známého evangelijního úryvku, a pokud my jich nebudeme správně využívat, potom si zasloužíme odsouzení.
Myslím si, že takto bychom měli chápat výzvu zaujmout poslední místo. Dnešní evangelium se zabývá ještě jedním poselstvím. Když někoho hostíte, nezvěte ty, kteří Vám službu mohou oplatit, ale zvěte ty, kteří Vám oplatit nemohou.
Drazí bratři a sestry, tento evangelijní výrok znamená, že naše křesťanství nemáme žít vypočítavě. Co s toho budu mít a zvláště tehdy, kdy se jedná o lidi v našem nejbližším okolí. Protože pokud takto žiji vztahy, potom se podobám kupci, nebo nedospělému jedinci, který vždy dělá jen něco za něco. Jestliže však takto žiji, potom nikdy moje vztahy nebudou opravdové, ale jen velice povrchní. Proto se snažme mít zdravou Boží bázeň, kdy si uvědomujeme Boží velikost, ale zároveň se sami snažíme rozvíjet a s lidmi kolem sebe budovat vztahy opravdové a ne na základě něco za něco.
Amen