Liturgické texty: 1. čtení: 2 Král 5, 14-17
2. čtení: 2 Tim 2, 8-13
Evangelium: Lk 17, 11-19
Milí věřící,
První čtení i evangelium nám vypráví o uzdravení ze strašlivé nemoci malomocenství. Jak takový malomocný vůbec vypadal? Hnisavé boule, rány, rozežrané údy a tato nemoc byla vysoce nakažlivá. Proto byl malomocný automaticky vyobcován z města, nebo vesnice, aby nenakazil ostatní. A pouze ti nejbohatší se mohly usídlit do ústraní, kde je lidé za obrovské sumy peněz obsluhovali.
Malomocenství je tedy nemoc, která člověka v Biblické době doslova zbavovala jejich vlastní lidské důstojnosti a uvrhla je do strašlivých podmínek, za kterých odchází z tohoto světa. Přestavme si sami sebe jako malomocné, jaké zoufalství bychom zažívali. Asi pouze ten kdo zažil nějakou strašlivou nemoc u sebe, nebo u svých blízkých si to dokáže opravdově představit. Evangelijní příběh nám píše o deseti malomocných, kteří žádají Ježíše o pomoc a volají: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi.“ Zkusme se vžít do jejich situace, kdy Ježíš je pro ně opravdu poslední nadějí na uzdravení. V evangeliu se dále píše, že všichni byli očištěni, tedy uzdraveni, ale pouze jeden se vrátil, aby Ježíši poděkoval, byl to Samaritán.
Samaritán je člověk, kterého židé moc nemuseli, asi tak, jako běžný Čech má rád člověka romského původu, nebo bezdomovce, či uprchlíka muslimského původu. Přesto pouze on se vrátil k Ježíšovi a děkoval mu za uzdravení.
Bratři a sestry jak jsme na tom my? I my trpíme nemocí, která je často daleko vážnější, než je malomocenství a tou je naše hříšnost. Zbavit nás našich hříchů může pouze jediný muž, Ježíš Kristus. Chceme se však našich hříchů opravdu zbavit aspoň tak jak se malomocní chtěli zbavit své nemoci? A dokážeme být po zpovědi náležitě vděční, jak nám to svým příkladem ukazuje samaritán? Snažme se třeba dnes po mši svaté i během dne zamyslet nad tím, co jsme vše od Pána dostali a jak mu jeho dary splácíme. Vždyť Ježíš Kristus nabízí záchranu každému z nás. Stačí pouze chtít a jít za ním.
Amen