32. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: 2 Mak 7, 1-2. 9-14
2. čtení: 2 Sol 2,16 – 3,5
Evangelium: Lk 20, 27-38
Dnešní liturgické texty mají jednu společnou myšlenku, a to téma vzkříšení. V prvním čtení jsme se dočetli o obrovské víře sedmi bratří ve vzkříšení, kvůli kterému raději podstoupí mučednickou smrt, než by porušili Boží zákon. V evangeliu je případ naprosto opačný. Saduceové, kteří ve vzkříšení nevěří, dávají Ježíšovi otázku, která se vzkříšení týká. Byla jedna žena, která si postupně vzala všech sedm bratrů a otázka zní, kterému po vzkříšení z mrtvých bude patřit? A Ježíš odpovídá způsobem, který asi nikdo nečeká: Lidé tohoto světa se žení a vdávají, ale ti, kdo budou uznáni za hodné a dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých nebudou se ženit ani vdávat. Proč? Protože jsou plně zasaženi Boží láskou, díky které milují v nebi všechny lidi.
Možná se teď můžete právem ptát: má smysl se zde na světě ženit a vdávat a vstupovat do vztahů, které jsou často velmi riskantní, když v Božím království tyto naše vztahy zase tak moc neznamenají? Rozhodně ano! My na zemi jsme zde právě proto, abychom do Boží lásky dorůstali a jak se to lépe učit, než krásnými vztahy ke svému partneru, dětem a rodičům. Vždyť první list Janův jasně říká: kdo by tvrdil, že miluje Boha a nenávidí bližního je lhář. Jak můžeš tvrdit, že miluješ Boha, kterého nevidíš a nenávidíš bližního, kterého vidíš?
Proto jsou tak důležité naše osobní vztahy, protože jak žijeme vztahy ke svému okolí, tak podobně žijeme i vztah k Bohu. Myslím, že někdy je velmi důležité podívat se do zrcadla našich vlastních vztahů. Sám za sebe musím přiznat, že ne všechny chvíle v životě chci strávit s lidmi a s Bohem a místo toho se věnuji svým vlastním zálibám. Neříkám, že věnovat se sobě není důležité, protože i díky různým zájmům může člověk načerpat nových sil právě do budování a upevňování vztahu k Bohu a bližnímu, ale nikdy tato doba nemá být delší, než zájem o Boha a své okolí. Jinak nám hrozí, že se staneme podobni saduceům z dnešního evangelia, kteří sice slyší Kristův hlas, ale nemá to žádný dopad na jejich život. Podobně i my, můžeme se nazývat křesťany podle názvu, ale jestli křesťanství nemá konkrétní dopady na náš každodenní život, k čemu to vlastně je?
Vím, že po Vás a vlastně i po sobě žádám mnoho. Žít totiž dobrý vztah k Pánu i k lidem kolem sebe není tak jednoduché a zvláště tehdy, kdy se mě osobně zdá, že my okolí nerozumí. Naštěstí na tento úkol nejsme sami, jak nám to ostatně říká i dnešní druhé liturgické čtení. Náš Pán Ježíš Kristus je věrný, on nás chrání od zlého a spoléhá na nás, že s jeho pomocí budeme trpělivý a budeme směrovat k dobrému až do konce. Kéž se tak stane.
Amen