Liturgické texty: 1. čtení: Mal 3, 19-20a
2. čtení: 2 Sol 3, 7-12
Evangelium: Lk 21, 5-19
Opravili jsme mnoho věcí na faře i v kostele a jsme šťastni, tak veliké dílo a za tak krátkou dobu, máme radost. A možná jsme i v pokušení být na to velice hrdi, zakládat si na tom a možná i druhým říci, podívejte se, jak se to dá dělat. A mnozí z Vás by měli skutečně právo, zvláště ti, co se tam skutečně nadřeli desítky, stovky hodin, aby s apoštolem Pavlem mohli říci: „dáváme Vám sami sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. Ale není jistě bez zajímavosti, že právě tuto neděli nám Ježíš v evangeliu říká také něco k chrámu. Byli někteří, kteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben. A řekl Ježíš: „přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni a všechno bude rozbořeno.“ No Pane, tak proč jsme to vůbec opravovali? Ruce máme ještě mozolnaté a čeká nás ještě mnoho práce a ty nám říkáš, že všechno bude rozbořeno. To jsme to snad vůbec neměli dělat? Tak to asi ne. „Kdo nechce pracovat, ať nejí,“ říká apoštol Pavel a my jsme se dozvěděli, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují a jsou zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není. Pracovat, to je Boží příkaz a poslání. A to, že jsme spravili mnoho věcí, to myslím bylo velice dobře. Však i ta velkolepá Boží pomoc, které se nám dostává, znamená, že Bůh je skutečně s námi. Jde ale o něco jiného. Co je platné, kdybychom všechno nádherně opravili, když náš náboženský život by byl stále stejný a když to, že opravy budou dokončeny, bude naší jedinou pýchou, ale už ne to, že žijeme s Bohem. A to, že si mohou někteří z Vás skutečně říct, dali jsme vám příklad, jak se dá pracovat, tak to je pěkné. Škoda, že to tak málo platí o mnohých z nás v té duchovní oblasti, kdy jsou mezi námi bratři a sestry, kteří skutečně pro růst Božího království se lopotí dnem i nocí, aby nebyli nikomu na obtíž, a dávají příklad, jak bychom je mohli napodobovat a my se spíš podobáme těm, kteří si zahálčivě žijí a vůbec pro Boha nepracují a jsou zaměstnáni věcmi do kterých jim, ale vůbec nic není. Škoda, židům velice zaleželo na tom chrámu, který právě dokončovali. A pro židy byl opravdu velice důležitým znamením pro celý jejich národ. Zbořeniště chrámu, to byl pro žida obraz konce světa. Ale pro nás to také není příjemná představa, že by ta práce, kterou jsme dělali, byla vniveč a všechno bylo v sutinách. Nebojme se, Pán řekl: „přijdou války, spory, zemětřesení, ale neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale konec hned nebude.“ Před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám na soud a do vězení, budou vás přivádět na soud a před krále pro mé jméno a to vám dá příležitost ke svědectví. A pokud jsme pochopili, že to co nám dal Bůh vykonat našima rukama je určitá forma svědectví, tak Bohu díky. A pokud chápeme, že jsme povoláni ke svědectvím ještě úplně jiným, právě před těmi lidmi, kteří se nám budou smát a jednou snad před těmi kdo nás budou pro víru tupit a pronásledovat, tak potom plníme své poslání. Neděste se, to je jako balzám dnešního evangelia. My se na to dnešní evangeliu můžeme dívat ze dvou stran, buď můžeme vidět, že už se dějí ty katastrofy, je zle anebo může říci: „Pane díky tobě, že svým věrným ani vlas z hlavy se neztratí.“ A že jednou bude konec vší té zlobě, která je kolem nás. Vždyť to je radostné poselství, protože jednou ten zlý skončí, ať už je to ďábel, nebo člověk. Že zlo, které je kolem nás jednou pomine, protože Ježíš je vítěz. A jestli já budu s ním, ani vlas se mně z hlavy neztratí. Proč máme strach a z čeho. Máme strach ze všeho možného, jenom nemáme strach z toho, z čeho strach mít máme, a to z hříchu. Lidé se bojí umírajícího člověka, ale už se nebojí nechat umřít člověka v nemocnici bez kněze. A 40 letá žena se bojí, aby nepřišla do jiného stavu, a už se nebojí to dítě zamordovat. A možná se bojíme, a to aby byli všechny opravy dokončeny, ale už se nebojíme, že za 14 dní do toho kostela možná nepůjdu. Anebo že tam půjdu a nebudu se tam modlit a že nebudu tím, čím v tom kostele mám být. Bojíme se světových katastrof, ale nebojíme se, že hřešíme, té největší lidské katastrofy. Bojíme se každé vrásky a šedivého vlasu, ale toho, že denně marníme hodiny času, tak toho se nebojíme. Neděste se, říká Ježíš těm, kdo zůstali věrni a vytrvali. Vytrvalostí si získáte svou duši, a to je povzbuzení dnešního evangelia, abychom nezůstali u vnějších skutečností, ale abychom šly dál. Abychom, jak jsme se rozhodli svědčit svojí prací, chtěli také svědčit věrnosti evangeliu, svojí modlitbou, svojí láskou, tím, že na těch pracovištích budeme jiní, než jsou ti ostatní, a že se nebudeme stydět za víru, ale vytrváme. Ani vlas z hlavy se vám neztratí. A my ti dnes Pane, děkujeme za to dílo, které jsi nám dopřál dokončit. Prosíme, abys nás uchránil laciné pýchy a domýšlivosti a abys nám dal se stejnou věrností dokončit tu duchovní stavbu v této farnosti, aby celá ta farnost se po duchovní stránce obnovila. Aby přibývalo lidí, kteří se dnem i nocí lopotí ve hmotném světě, ale také ve světě ducha. Lidí, kteří se obětují pro tvé království a kteří tak dávají příklad všem lenivcům a těm kteří se zabývají věcmi, do kterých jim vůbec nic není. Dej, abychom jednou mohli patřit mezi ně, mezi ty, se kterými bychom mohli říci: „víte, jak nás máte napodobovat.“
Amen