Liturgické texty: 1. čtení: Sk 2,14a. 36-41
2. čtení: 1 Pt 2,20b-25
Evangelium: Jan 10, 1-10
V dnešním evangeliu se nám Ježíš představuje, jako pastýř. A narážíme zde na dvě důležité otázky, zda jsme Ježíšovi ovečky a jestli patříme do jeho stáda? Jak rozpoznáme, že tomu tak je, že slyší jeho hlas. A můžeme si položit otázku: jsem člověk, který naslouchá Božímu slovu? Jsem schopen rozlišit jeho slovo, od všeho zmatku tohoto světa? Ovečka je osoba, která naslouchá slovu pastýře. A slyšet je v biblickém pojetí vždy spojeno s jednáním, podle toho, co slyším, tak jednám a pak jsem v souladu s Boží vůlí. Nejde zde tedy o pouhé slyšení, ale je to vždy spojeno s uskutečněním, protože jak se říká cesta do pekla je spojena s dobrými úmysly, bohužel takovými, které nikdy nebyli uskutečněny.
Druhý důležitý pojem dnešního evangelia je, že ovce jdou za ním. Patřit do Ježíšova stáda znamená jít za ním a toto Ježíšovo stádo je stále na cestě. Ježíš nejen že jde vpředu a je příkladem, tak jak to učinil, když za své stádo vydal svůj vlastní život, protože prokázal svou vlastní lásku až do krajnosti, ale Ježíš se i hýbe a kráčí stále vpřed. A ovečky musí mít stále na zřeteli, kudy se stádo ubírá, aby se neztratili, protože člověk sice může být na cestě, ale jeho základní křesťanské povinnosti se tak nějak vytratili a je otázkou, jestli potom k Ježíšovu stádu ještě patří.
Dvě slova naslouchat a následovat, to je základ. Naslouchání v konání a následovávaní je základ křesťanského života. Vše ostatní je až druhořadé. Co je tedy pro nás to nejdůležitější? Vyčistit si uši a otevřít svoje srdce, abychom mohli naslouchat Božímu slovu, abychom rozpoznali svého Pána a šli za ním spolu s ostatními. Spása je sice záležitost každého z nás, ale máme k ní přivádět i ty, co jsou kolem nás. To je úžasná nabídka, my totiž můžeme, ale také nemusíme patřit do Ježíšova stáda. A mým přáním je, abychom si stále více uvědomovali jakým je obrovským darem patřit do stáda, jehož pastýřem je samotný Ježíš.
Amen