Liturgické texty: 1. čtení: Ex 34, 4b-6. 8-9
2. čtení: 2 Kor 13, 11-13
Evangelium: Jan 3, 16-18
Dnešní svátek, rozumem těžko uchopitelným je svátkem tajemství vnitřního života Božího. A i přesto, že je to svátek rozumem těžko uchopitelný, tak je pro nás nesmírně důležitý, protože jsme stvořeni k obrazu Božímu. A já bych byl rád, kdybychom si položili tu otázku, co to pro mě znamená, že mám jednoho Boha ve třech osobách? Co to znamená, že náš Bůh je Otec, Syn a Duch svatý? A jak se to může dotýkat mého života?
Boží Trojice je především o vztahu vydávání Otec Synu a Syna Otci a dar této lásky je třetí Božská osoba a to Duch svatý. A co z toho plyne pro nás? Že jsme nejdokonalejší obraz Boží Trojice, když se pro druhé staneme darem. Že, když se člověk opravdu daruje, tak tehdy je schopen lásky a to je jeho největší štěstí a životní výhra. A Ježíšův životní příběh, který je příběhem sebe darování, tak tím nám ukazuje nejvyšší hodnotu lidského života. Sebe darování z lásky, které je člověk schopen vlastně jenom z moci Boží.
A my víme jak je to v tom našem pozemském putování mnohdy těžké, náročné a že to i skutečně bolí. Ale rovněž máme vědět, že právě zatím je ten skutečný život. To, když se daruji, když si na druhého udělám čas, když do těch vztahů prostě investuji, tak tím nejen, že obohatím sebe, ale i druhé. Nakonec Bůh takto žije sám v sobě, kdy je v pozici darovaného a zároveň i obdarovaného, a to má mít dopad na náš život. Protože kdybychom měli jednoho Boha v jedné osobě jako jiná náboženství, tak bychom do středu všeho nakonec mohli postavit i sami sebe. Svůj egoismus, své koníčky, své záliby apod. Jenomže to všechno by se nám dříve nebo později, prostě přejedlo a nakonec bychom pošlapali svoje lidství i záměr, ke kterému jsme byli stvořeni.
Ale tím, že se nám náš Bůh představil jako někdo dokonale vztahový a vztahový tak, že se nám vydává v nejdůvěrnějších vztazích lásky a úcty, tak už tím samým jsme pozváni, abychom nežili jen sami pro sebe. Člověk totiž není ostrov a nemůže svůj život naplnit tím, že bude jen seberealizovat a sebe uskutečňovat své zájmy, protože to je cesta, která vede do záhuby. A člověk se nejvíce realizuje tím, že se zřekne sám sebe, to je totiž ten paradox, který nám Bůh odkrývá v tom Trojičním pohledu lásky. Jsme tedy pozváni, abychom žili právě tak. My totiž potřebujeme tu Boží lásku, ten pramen, ze kterého budeme čerpat do těch našich osobních vztahů a potřebujeme Boží blízkost jeho dobrotu a odpuštění a potřebujeme naději. Potřebujeme tedy Boha takového, jaký je.
A tak Ti Pane, děkujeme, právě když slavíme tajemství tvého vnitro božského vztahu, na kterém máme mít účast a jsme pozváni nejen takto o Tobě přemýšlet, ale především žít v ustavičném dávání a přijímáním, aby ten dar, který je mezi Tebou a tvým Synem, Duch svatý byl nejen darem pro nás, ale aby z nás tento tvůj dar také vycházel. Abychom byli tvým darem, darem Ducha svatého nejen obdarováváni, ale abychom tímto darem obdarovávali, i ty které nám posíláš na naší životní cestě.
Amen