29. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: Iz 45, 1.4-6
2. čtení: 1 Sol 1, 1-5b
Evangelium: Mt 22, 15-21
V dnešním evangelium nás Ježíš učí, co je spravedlnost: dát každému, co mu náleží a na toto téma bych Vám rád dnes řekl dva příběhy. Perský císař se proti všemu očekávání zotavil z těžké nemoci. Svolal si své rádce a řekl jim: „Dnes bych se od vás rád dozvěděl, co si o mně myslíte. Myslíte si, že jsem dobrý císař? Nebojte se říct pravdu. Na oplátku pak každému z vás daruji drahokam.“
Rádci jeden po druhém přistupovali k císaři a krásnými slovy mu pochlebovali. Když přišel na řadu moudrý Elaim, řekl: „Můj císaři, raději budu mlčet, protože pravda se nedá koupit.“ Nato promluvil císař: „Budiž. Pak ti tedy nic nedám. Můžeš teď otevřeně vyslovit svůj názor.“ Elaim odvětil: „Můj císaři, chceš vědět, co si myslím. Myslím si, že jsi člověk se všemi slabostmi a chybami jako my. Ale tvé chyby jsou mnohem těžší, protože celý národ sténá pod tíhou daní. Myslím si, že vydáváš příliš mnoho peněz na pořádání slavností, stavbu paláců, a především na vedení válek.“ Když to císař uslyšel, zamyslel se. Potom nechal dát každému svému rádci po drahokamu, jak slíbil. Elaima však jmenoval svým kancléřem. Příští den předstoupili pochlebníci před císaře. „Můj císaři,“ řekl jejich mluvčí, „obchodník, který ti tyto šperky prodal, by měl být pověšen. Kameny, které jsi nám daroval, jsou falešné.“ „To vím,“ odpověděl císař. „Jsou právě tak falešné jako vaše slova.“
A ještě jeden příběh jak jsem Vám slíbil. Jeden žid měl malý krámek po svých rodičích a prarodičích a žil si sice skromně, ale celkem spokojeně. Jednoho dne se vedení města rozhodlo, že vedle krámku onoho žida postaví velký supermarket se vším možným a to samozřejmě znamenalo existenční dopad právě na onoho žida. Co se však nestalo: když dělníci stavěli supermarket, tak museli chodit někam nakupovat a občas si také potřebovali půjčit nějaké nářadí, které ke stavění potřebovali a žid jim stejně jako svým ostatním zákazníkům vždy vycházel vstříc. Jeho stálí zákazníci se tomu velmi divili a říkali mu: já být na tvém místě, nic bych jim nepůjčil, ani neprodal, vždyť oni tě připravují o živobytí! Ale on vždy řekl: to přece nemohu, jsem obchodník a i oni jsou moji zákazníci, přece mezi svými zákazníky nemohu dělat rozdíly, to by nebylo spravedlivé! Za nějaký čas byl supermarket dostavěn a židovi zákazníci všichni jako jeden muž začali chodit do nového supermarketu a na jeho krámek úplně zapomněli, až najednou jeden z jeho bývalých stálých zákazníků potká onoho žida ve městě v krásném novém nádherném obleku. A jelikož jej přepadla zvědavost, hned jde za oním židem, aby se jej zeptal, jak se má? A on odpovídá, že výborně. To jeho bývalého zákazníka naprosto vyvádí z míry a ptá se dál: Jak to, že výborně, snad mi nechceš tvrdit, že ten tvůj obchod vedle toho velkého supermarketu prosperuje? A žid mu říká: ne ten jsem musel zavřít. Tato odpověď v jeho bývalém zákazníkovi vyvolala velké rozpaky, a proto žid hned pokračuje. Víte, majitel supermarketu, když mě viděl, jak se chovám k dělníkům, kteří staví jeho obchod, si mě všiml, jako člověka spravedlivého, který nikomu nestraní a každému dává podle práva a ve svém obchodě mě udělal vedoucím.     
A co je to spravedlnost? Spravedlnost znamená dát každému, co mu patří, zvláště když jednáme s někým, koho moc nemusíme.
Amen