Liturgické texty: 1. čtení: Ex 22, 20-26
2. čtení: 1 Sol 1, 5c-10
Evangelium: Mt 22, 34-40
Dnešní evangelium nám v jedné větě shrnuje celou nauku víry. Miluj Boha nadevšechno a bližního jako sám sebe, na tom stojí celý zákon a proroci. Věta naprosto jednoduchá a konkrétní, a pokud by se jí člověk řídil, tak by již nemohl činit žádný hřích a byl by dokonale svatý.
A najednou, pokud mám dobře nastaveno svoje svědomí, se ocitám před strašným problémem a dilematem, protože si uvědomuji, kolika věcem dávám dnes a denně přednost před Bohem, a že ani ten vztah sám sobě není vždy nic moc, protože používám různé náhražky, jelikož se necítím milován a tudíž tuto slabost převádím i na druhé. Neboli jaký vztah mám sám k sobě, takový jej budu mít i k těm kolem sebe. Tak to je dost depresivní zjištění a možná Vás napadá, proč to dnešní kázání takto začínám?
Je to 13 dní, kdy jsem dostal od své kamarádky Markéty SMS, kde stálo. Stalo se velké neštěstí. Při nešťastné nehodě nám zemřel náš milovaný Bertík. Modlete se za nás. Bertíkovi bylo 5 let a v tu chvíli člověk cítí strašlivou soustrast a bolest s rodinou, kterou nějakým způsobem duchovně doprovázím již 4 roky. Samozřejmě jsem jim, co nejdříve volal zpátky, jak Markétě, tak jejímu muži Vaškovi a nabídl jsem veškerou pomoc a podporu a asi po dvou dnech jsem jim i nabídl, že bych s ohledem na to, že se tam pravidelně stavuji, také rád promluvil na pohřbu, abych je podpořil.
A v tu chvíli jsem i já dostal velkou duchovní ránu, protože se oba rodiče rozhovořili o tom, že Bertík ve svých pěti letech byl na nebe připraven. Že přesto, že byl tak malý, velmi dobře dokázal rozlišit mezi dobrem a zlem a také napomínal sourozence, když dělali něco špatného. Ostatně když se ostatní děti v rodině bavily, čím by chtěliyv dospělosti být, tak Bertík prohlásil, že by chtěl zůstat po celý život malý, aby byl stále s rodiči, kterým by i se vším pomáhal. On vlastně lidský život můžeme přirovnat k životu ve škole, kde se máme učit pouze jedinou věc, lásce. A při této představě jsem si pomyslel, že vlastně Bertík ve svých krátkých pěti letech se již mnohému naučil. A udělal mnohé pokroky, takže rychle přešel do další a další třídy. Při této myšlence jsem si vlastně uvědomil, že Bertík nás již vlastně nepotřebuje, ale my potřebujeme jeho. Potřebujeme jeho mocnou přímluvu člověka, který již dorost do plného vztahu s Kristem a potřebujeme jeho pomoc a ochranu, abychom i my v té škole lásky nepropadali, ale naopak postupovali směrem, který vede k cíli. A právě takto to viděli i oba jeho rodiče.
Samozřejmě je to velmi bolestná událost a Markéta mně potvrdila, že přesto, že mají pět dětí, teď jedno z nich je již v nebi a i kdyby měli dalších 150 dětí, tak nikdo Bertíka nemůže nahradit, protože každý člověk je jedinečný, tak přesto mají jistotu, že Bertík je ten, který nyní rodinu chrání a přimlouvá se za ní.
K tématu ještě jednu věc, když jsem s Markétou mluvil, tak mně řekla, že týden před touto tragédií byla na duchovním cvičení, kde prosila za to, aby se rodina dala dohromady a Pán promluvil takto. Nakonec i samotný pohřeb, kde nás bylo 12 kněží, se dal přirovnat k obrovské slavnosti plné víry a naděje.
A nyní když se podívám zpět, vyvstane mně věta z dnešního evangelia: Miluj Boha nadevšechno a bližního jako sám sebe. Myslím, že nejvíce našich úzkostí, obav a nejistot je právě v tom, že místo důvěry v Boha do svého života dáváme spoustu různých náhražek a pokud se stane podobná tragédie, která je velkou Boží řečí, tak místo toho, abychom se ptali, co nám tím chce Pán říci, tak žehráme na to či ono. A ono je to i ve vztahu k našim bližním, protože pokud se nesnažíme dobře žít vztah s naším Pánem, tak se utápíme v maličkostech a dokážeme sebe i druhé zraňovat úplnými zbytečnostmi.
Samozřejmě nevím, jak to s rodinou Kadlecovou dopadne, ale zatím to vypadá, že právě tato tragická událost je přivede blíž k Bohu a některé vztahové problémy zcela zahladí.
A právě na pozadí celé této události jsem si položil otázku, a jak jsem na tom já? Opravdu je Bůh v mém životě alfou i omegou? A co dělám proto, abych dnes a denně naplňoval jeho přikázání lásky?
A tak Tě Pane, prosím, pomoz mě s mojí malou vírou a důvěrou, abych dnes a denně se snažil žít tak, abych naplňoval přikázání lásky a tím dorůstal do vztahu nejen k Tobě, ale i sám k sobě a ke všem, které mně posíláš do cesty.
Amen