Liturgické texty: 1. čtení: 1 Král 17, 10-16
2. čtení: Žid 9, 24-28
Evangelium: Mt 12, 38-44
Dej nám s tím pokoj, neotravuj, kdo na to má pořád myslet. Jsme mladí krásní, život máme před sebou, tak copak mám myslet na smrt? Na to mám dost času, až mně bude 60, 70, pak už moje tělo zestárne a to já si připomenu a všechno dám do pořádku. Je potřeba žít a užívat! Nestarat se o to co bude, ale co je teď. To je skutečným vyznáním dnešní doby, žít a užívat. A nevěřící nám vytýkají, že jsme lidé, kteří se utíkají k nějakým nereálným snům, že utíkáme z té současnosti, ve které bychom měli žít.
A právě do této doby, každý rok, když lidé nechtějí mluvit o smrti a nechtějí slyšet o umírání a o věčnosti, tak církev nedá na to, co lidé chtějí a nechtějí, ale dá na to, co chce Bůh. A tak nám připomíná, že jednoho krásného dne bude nejdůležitější okamžik mého života, den smrti.
Ve středověku na většině katedrál byly sochy pošetilých a prozíravých panen. Lidé si tak připomínali, co je v životě důležité. Možná skutečně víc žili tím, co přijde a co je pravým životem. Možná také proto měli více odolnosti, odvahy, obětavosti. Dnes chceme žít a užívat a nezatěžovat si hlavu. Proč na smrt myslet, když se to zrovna teď mě netýká? Ale právě to je jeden z největších omylů a bludů, do kterých jsme se nechali zatáhnout, protože okamžik mé smrti a celá moje věčnost se mě týká právě dnes.
Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Když Pán vykládá toto podobenství, tak jej nevykládá nevěřícím lidem. Nemysleme na ty, kteří jsou od Boha daleko, to podobenství mluví o nás, kteří zde stojíme a sedíme. My jsme ti, kteří z jedné strany jsou prozíraví a z druhé strany pošetilí. A ta čára, která dělí, tak ta jde uprostřed nás, na ty kteří vejdou a kteří nevejdou. Těch deset panen, to jsou ti, kteří očekávají příchod Mesiáše. My to víme, známe to moc dobře, Pán přijde. A snad jej také očekáváme a snad pro to také něco uděláme. Ty panny také udělaly, vystrojily se, připravily se, těšily se, na první pohled vypadaly všechny úplně stejně. Měly lampy, lampičky hořely, slavnostní atmosféra, ženich přijde. Ale ženich nepřicházel. Dlouho nepřicházel a panny usnuly. Je zajímavé, že Pán říká, že všechny usnuly. I prozíravé i pošetilé i v tom jsme si navzájem úplně stejní. Je to tak běžné, žijeme svůj obyčejný život. Staráte se o rodinu, chodíte do práce a na první pohled se zdá, jakoby člověk vůbec nepočítal s tím, že zemře. Ale přece se jen ty panny navzájem lišily. Jedny měly jenom lampy s olejem a druhé si vzaly i olej do zásoby. Jedny nazývá Písmo pošetilé a druhé prozíravé. A teprve, když přicházel ženich, ta situace je rozdělila. Uprostřed noci, říká evangelista, Pán přislíbil, že přijde právě v této době, která bude pro svět nejtemnější, bude to noc celého světa, kdy lidé už nebudou vědět, co je správné a co není a bude tak pomotaný žebříček hodnot, že budou zaměňovat to Boží za to neboží a to co je správné, budou nazývat špatným a budou si navzájem lhát a všichni tomu budou tleskat. Ano, to je doba temnoty. A právě do té doby Pán přislíbil, že přijde.
V té chvíli se strhl křik, ženich je tady, jděte mu naproti. A všechny panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Ženich je tady, to je ten nejdůležitější den mého života, má vlastní smrt. Lidé dříve to věděli, že všechny ty dny, které teď prožívám, jsou jen přípravou, potom teprve vyjde všechno najevo a najednou jedny mají oheň a druhé nemají. A tak ty pošetilé říkají těm prozíravým, dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají. A prozíravé odpověděly, nemůžeme, nestačilo by pak vám ani nám. Jděte a kupte si.
To je divné, ty prozíravé se chovají, tak nějak podivně, jakoby nechtěly těm druhým vůbec nic dát a ty si jdou kopit a nakonec dveře na svatbu jsou zavřeny. A to je ještě divnější? Že by se na svatbu vstupovalo kvůli trochu oleje anebo ne?
To co nás rozděluje přeci není kapka nějakého balzámu. My víme, když Písmo svaté mluví o oleji, že častokrát používá olej jako symbol Ducha sv.. To, co nás rozdělí, tak není věc, ale to co nás rozdělí, tak to bude bytostný vztah. Duch sv. to je, který nám zaručí vstup do Božího království. Duch sv., který nás usvědčuje z hříchu, který nás obviňuje a také nám odpouští. Duch sv., který nám dává schopnost rozhodnout se pro Ježíše Krista, který nám dává lásku, abychom milovali druhé a jednou nám Pán mohl říci: pojďte blahoslavení šťastní mého Pána, protože jste mě dali pít, jíst a navštívili jste mě. To jsou ty skutky lásky, pro které nám Pán otevře nebeskou bránu, ale toho všeho je člověk schopen jenom z Ducha sv..
To je láska, která se na tržišti nekupuje, láska, která se musí skrze Ducha přijmout, láska, kterou nevykřešeme jen sami ze sebe. A to co jedny dělí od druhých je právě to, čím žili. Naivní je představa člověka, že nebude zde na zemi s Kristem skrze Ducha sv. žit a pak v nebi s ním bude žít. Čím jsi žil, tím žít budeš. Jestliže žiji z Ducha sv., tak se nemusím bát a děsit, protože ten okamžik, i kdybych zaspal a byl jsem probuzen, tak bude radostným okamžikem.
Dnešní evangelium je velice nadějné, protože Pán zve ke své svatební hostině, to je radost. My nevíme, kdy přijde, ale víme, kdo přijde a to je pro nás to důležité, kvůli tomu stojí celý svůj život proměnit. Učinit z něho přípravu na svatební hostinu. Ty družičky šly naproti ženichovi, to je poslání našeho života. Cílem křesťanského života není tady jen dobře žít a dobře vychovat děti, ale cílem křesťanského života je jít naproti svému Pánu. A na té cestě dělat všechno, co dělat mám, protože pak to všechno má smysl. Pak můj život je bdělostí a pak, i když to vypadá na první pohled, že spím, tak nemusím se obávat, protože až Pán přijde, tak budu připraven.
V čem tedy spočívá to, že jedni byli připraveni a druzí připraveni nebyli? V čem je ten rozdíl, že někteří z nás vejdou do Božího království a někteří snad nevejdou? Snad právě v tom, že jedni s Bohem žijí už tady a nespolehli se na to, že jsou krásně oblečeni, že vlastně čekají na ženicha, že mají lampičky, protože to všechno je málo. Je potřeba, aby lampa hořela a měla z čeho hořet.
A tak tě Pane, dnes prosíme, aby si nám znovu a znovu dával Ducha sv., který by hořel v našich srdcích, v těch lampičkách našeho života. Abychom nikdy neskomírali, a i když se nám bude život zdát stejný jako život druhých lidí, tak abychom zářili. Aby nám nikdy nechybělo toho oleje, který jediný nám může otevřít cestu do nebeského království. Abychom svůj život chápali, jako čekání na svého Pána a abychom mu běželi naproti, nenechali se odlákat a zmást. Abychom nebyli tak naivní, že trošku námahy pro Boží království nám nestojí za to vstoupit do Božího království. A tak Tě, Pane, prosím, dej nám tu pravou moudrost a prozíravost, dej nám sílu Ducha sv., abychom Tebe milovali, na Tebe čekali a těšili se z toho, že jednou budeme s Tebou navěky.
Amen