Liturgické texty: 1. čtení: Nm 6, 22-27
2. čtení: Gal 4, 4-7
Evangelium: Lk 2, 16-21
Dnešní první čtení začíná požehnáním Arona a jeho synů a může nám to připadat tak trošku zvláštní, proč na Nový rok, ten liturgický text začíná zrovna takto? Přeci zvláštní požehnání se dává většinou tehdy těm, kteří se chystají na nějakou těžkou životní zkoušku. Rodiče dávají požehnání dětem, když vstupují do manželství. Žehnáme snoubencům, žehná se vojákům, kteří jdou bránit zemi. Žehná se tedy všem těm, na které je dán nějaký úkol. A myslím, že z tohoto pohledu jsme pozváni, abychom ze sebe vydali jenom to nejlepší.
Celý ten svátek Matky Panny Marie o tomto mluví, protože ten ústřední text dnešního evangelia: Maria to uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom, tak na první pohled se zdá, že vede k určité pasivitě, ale když se podíváme na celé evangelium, tak Maria je vždy na správném místě. Např. v Káni Galilejské a nejvíce je to projeveno pod křížem, kde z apoštolů je jenom Jan a je zde hlavně Panna Marie. Marie tedy vše pečlivě rozvažuje ve svém srdci, ale zároveň je vždy tam, kde je nejpotřebnější a přetváří svět k dobrému.
Vstupujeme do Nového roku a můžeme si dopředu říci, že pro mnoho z nás nebude asi úplně jednoduchý, ať už jsou to věci, které se dějí kolem nás, tak i v těch našich životech. A právě proto zde člověk dostává požehnání, jak jsme to slyšeli v prvním čtení a nejen proto, aby se nebál, ale rovněž proto, aby byl aktivní, tak jak nám to ukazuje Panna Marie.
Člověk si totiž v sobě nese svoji duši, a ta duše je cennější, než celý svět. Máme poučení z mnoha pohádek, kdy člověk se dostává do úzkých a tu přichází ďábel a začne nabízet všechny poklady světa za lidskou duši. Poučení: tento obchod je vždy pro člověka nevýhodný, pro peklo výhodný. Tedy nesu si v sobě něco, co je cennější, než celý svět. A když říká sv. Pavel, že jsme chrámem Božím, že jsme chrámem Ducha sv., tak říká něco velmi důležitého. Ten čas, který je před námi a kdy jindy si to připomenout, než na Nový rok, je největší charisma, dar, hřivna, kterou můžeme dostat. Čas je sochařská hlína a buď ji můžeme nechat v igelitovém pytli pod stolem, anebo z ní můžeme udělat překrásnou sochu. Každé slovo, které vyslovíme, každý skutek, který v novém roce uděláme, je tah štětce po obrazu a úkolem je se snažit, aby to mé plátno bylo, co nejkrásnější. A to je přesně to povolání, které od Boha dostává člověk, abychom ruku v ruce s Bohem dokončovali stvoření světa. Nic menšího. To je naše poslání a může se nám zdát, že to nezvládneme. A proto právě na Nový rok, kdy si lidé dávají různá předsevzetí, Církev nám za matku předkládá Pannu Marii, abychom jí prosili o pomoc, právě v těch chvílích, kdy se nám ten Boží úkol s námi bude zdát příliš těžký.
A tak Ti, Pane děkujeme, že právě ten Nový rok můžeme začít společně s Tvojí i s naší matkou Pannou Marii, protože každý z nás moc dobře ví, když byl ještě dítě, jak úpěnlivě k mamince natahoval svoje ruce, když mu něco nešlo. A tak nám dej prosím sílu, abychom to dokázali i v té duchovní rovině. My sice víme, že jsme tvoje děti, ale v té duchovní rovině nám tato prostota často schází a raději se řídíme vlastními náboženskými teoriemi a zvyklostmi. A tak Ti chceme poděkovat, že na začátek roku nám za vzor dáváš Pannu Marii, která je matkou nejen Tvou, ale i naší, abychom především u Ní nacházeli vždy dostatek opory a útěchy.
Amen