Liturgické texty: 1. čtení: Dt 18, 15-20
2. čtení: 1 Kor 7, 32-35
Evangelium: Mt 1, 21-28
Přichází nové učení a s velikou mocí říkají lidé, kteří Ježíše slyšeli. A zajímavé je, že v evangeliu je vysloven výraz, že Ježíš je učil jako ten, který má moc. Co to znamená? Že Ježíš neučí podle nějakých nastudovaných pouček, ale jako ten, kdo má velkou zkušenost s živým Bohem. Tedy učí spíš skrze své srdce, než že by jen vykládal poznané pravdy. A rovněž Ježíš ve svých promluvách si spíš všímá ducha zákona, než její literu.
Je to krásně vidět právě na tom dnešním evangeliu, protože příběh je zasazen do židovského sabatu, kdy se technicky nesmí pracovat, ale Ježíš vyhání toho zlého ducha, protože mu více záleží na člověku, než na striktním dodržování pravidel. A Ježíšovo slovo a srdce proměňuje srdce posluchačů k lepšímu.
Myslím, že to jsou takové tři podměty, které bychom si z toho dnešního evangelia vzít pro náš život, že v každém z nás by mělo být obojí: určitá znalost a dodržování pravidel, ale proto, aby skrze ně jsme budovali lepší vztah k Bohu i k bližním.
Za druhé je dobré si všímat, co ty všechny předpisy chtějí říct, a za třetí abychom to, co říkáme a jednáme, tak aby proměňovalo naše životy. Možná správné slovo, které vyslovíme ve správnou chvíli, úsměv, který někomu dáme ve správný moment, možná nějaký drobný skutek lásky, který uděláme ve správnou chvíli, může měnit životy lidí. V tom smyslu není malých rolí a na každém z nás velmi záleží.
Všichni užasli a ptali se jeden druhého, co je to, nové učení a s takovou mocí. I nečistým duchům poroučí a poslouchají ho. Je zajímavá ta víra démonů. Víme, kdo jsi svatý Boží a sv. Jakub píše ve svém listu, že i démoni věří v Boha, ale to ještě neznamená, že jsou spaseni. Ta víra v Boha samotná je jedna věc, ale to co se počítá je láska k Bohu a lidem. Tedy to, že člověk odevzdá svůj život Bohu a modlí se, aby se Boží vůle skrze mě naplňovala, jak na nebi, tak na zemi.
Poprosme tedy za to, aby tak, jako život Ježíše Krista, tak aby i naše životy zapalovaly, aby i naše životy oslovovaly, abychom nepodceňovali sami sebe, protože i to naše slovo v pravou chvíli může být k větší cti a chvále.
Amen