Liturgické texty: 1. čtení: 2 Kron 36, 14-16. 19-23
2. čtení: Ef 2, 4-10
Evangelium: Jan 3, 14-21
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Co to znamená, že Bůh miloval svět a miloval jej tak, že dal svého Syna, aby nikdo nezahynul? Vybavila se mně jedna situace, ve které tatínek své dceři četl tuto větu evangelia, a najednou se ta holčička podívala na toho svého tatínka a říkala: ale mě tatínek nedá, že ne? Ano, nikdo z nás už nemusí nikoho dát. Ani Bůh nedá nikoho z nás, protože dal sebe. Dal sebe, abychom my mohli žít. Možná nám skutečně ta závratná zvěst nedochází právě proto, že mnozí z nás mnohokrát slyší ty věci o Boží lásce a o Pánu Ježíši, který za nás zemřel. A ten paradox z dnešního evangelia je zmíněn s tím hadem na poušti, symbolem, který je pro nás trošku vzdálený.
Ten příběh je o tom, že Izraelité byli zasaženi hady poté, co reptali proti Bohu, tak byli zachráněni pohledem na měděného hada, kterého Mojžíš vztyčil na poušti. Ale on je ve hře ještě jiný had, had, který byl na počátku v ráji, na dřevě kříže. Had, ke kterému vzhlédla Eva, potažmo první lidé, aby zpochybnili lásku a dobrotu Boží. A Ježíš se nechá jako had vyzdvihnout na dřevo kříže. Aby zviditelnila pravdu o sobě a o Bohu, protože člověk zatemnil obraz Boha, a když neví kdo je Bůh, tak neví, kdo je sám. A kříž je takovým zvláštním objasněním toho tajemství, protože tam visí On.
Ano stal se tím, který ten kříž proměnil. Tajemství kříže, to je tajemství té lásky Boží, která se pokořila a ponížila, aby se člověk zřekl té své snahy dosáhnout nebe. Toho, co od ráje pronásleduje každého z nás, že si svoje štěstí chceme získat jen svou vlastní silou. Že si budujeme nebe zde na zemi. Že si myslíme, že na této zemi svoji vlastní silou dosáhneme skutečné svobody, lásky a štěstí.
Člověk nemůže dosáhnout ani štěstí, ani Boha, ani svobody svými vlastními silami. A v paradoxu proti této lidské snaze stojí ta pokora Boží, která sestupuje, až pod dno té lidské bídy, až na dno samotného pekla, aby nám Bůh zjevil, že spása je dar, že láska je dar, že záchrana je dar, že věčný život je dar, který je potřeba přejmout.
Ti, kdo uvěřili, dojdou spásy, kdo přijali Božího Syna. Není potřeba víc, než tváří v tvář Ježíšovu kříži, říci: děkuji Ti. Přijímám Tě. Přejímám toho bláznivého Boha, který dal všechno, aby mě zachránil. Je to Bůh, který svět zachránil tím, že do něho vstoupil a vzal všechno zlo na sebe. A který nám nabízí věčný život. Ale věčný život to není prodloužení toho našeho života zde na zemi, to by bylo hodně málo. Věčný život je to, co se tajemně už zde na zemi rodí, co je čisté. Co naplňuje ty nejhlubší touhy našeho srdce. To je Bůh sám. Ale jsou lidé, kteří si více zamilovali temnotu, než světlo.
Tajemství zla, které útočí na každého z nás. Rozumíme té větě, když někdo je zlý a páchá zlé skutky, tak nejde ke světlu, aby ty jeho skutky nebyly vidět. Ale problém není tolik, až ten čin, ale že jedná pouze podle sebe a ve své pýše. A nejde ke světlu ten, který si nechce nechat všechno darovat. A chce si přece něco jen zajistit sám. A to je pokušení, které se týká možná ještě více věřících, jak nevěřících. Těch, kteří si myslí, že si mohou něco zasloužit. Že mohou přeci jen něco dokázat. A že toho Pána Boha se vším nebudou obtěžovat.
Ta nejhlubší temnota je tam, kde se lidská pýcha dotýká té pýchy zloduchovy. Ta je velmi skrytá a souvisí s naší samolibostí, soběstačností a s naším egem, které tak těžko umírá. Jak bylo Pánu, když říkal, že světlo přišlo na svět, ale lidé milovali víc temnotu, než světlo, protože milovali více sebe, než Boha.
A tak pohleďme do tváře našeho ukřižovaného Pána, nejkrásnějšího z lidských synů, který se nechal tak potupit pro nás a přesto v těch jeho ranách je naše uzdravení. A v jeho zmučené tváři je ta největší krása, protože je v ní největší láska, jaká kdy byla na této zemi. Ten, který je krásný, jako oslavený je ještě krásnější jako ukřižovaný. Ale tento pohled se nám otevře teprve tehdy, až my se mu zcela a úplně otevřeme a vydáme. A pak vděčnost zaplaví naše srdce. Za to, že spása je zdarma. Že to všechno je dar a že nás Bůh nikdy o nic neošidí, když si všechno necháme darovat.
Amen