Liturgické texty: 1. čtení: Iz 50, 4-7
2. čtení: Flp 2, 6-11
Evangelium: Mk: 14,1 – 15,47
K tomu dnešnímu opravdu dlouhému evangeliu, jen jeden takový drobný příběh. Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech a najednou hovořili o Bohu. Holič řekl: Víte, já nevěřím, že Bůh existuje. Proč si to myslíte? zeptal se klient. Je to velmi prosté. Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl,
nebylo by bolesti, utrpení. Prostě nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí. Klient se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel.
A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy i vousy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý. Tehdy se klient vrátil a řekl: Víte co? Holiči neexistují! Velmi směšné! Jak to neexistují? zeptal se holič. Já jsem jedem z nich! Ne! odporoval klient. Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici. Ale nééé... Holiči existují, to jen lidé nás nehledají. Z vlastní vůle! No právě řekl klient. Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě. „Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení; slunce bez deště. Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě. A myslím, že takto bychom měli vnímat i to dnešní pašijové evangelium, že cesta k lidské záchraně vede často i přes pro nás jen velmi pochopitelné skutečnosti. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.  
Amen