Dnes slavíme posvátnou noc a my žijeme právě ze dvou nocí. Ta první noc, to je noc Božího narození. Kdy zasvítilo Boží světlo a osvítilo temnotu lidství, protože lidstvo se od hříchu prvních lidí  potácelo v temnotách. A toto je druhá noc, ve které to světlo, které přišlo na svět a do vlastního přišlo, ale vlastní ho nepřijali, to světlo, které lidé zhasli o velkém pátku, tak znovu Bůh rozsvěcí. A navěky zářit bude a to je noc Kristova vzkříšení. To slavíme dnes a tato událost této noci nám dává smysl našeho života. My jsme tam venku před kostelem, když jsme světili velikonoční svíci, tak jsme si tam připomínali, že Kristus vládne dějinám. A vládne jim tím, že těm dějinám dává smysl. Ono to není samozřejmost, protože lidské dějiny a život každého jednotlivého člověka může vypadat dost nesmyslně.
Smrt je to, co dává nesmyslnost lidskému životu. Vždyť se přeci říká mezi lidmi, narodíš se a od první vteřiny svého života spěješ ke smrti. Tak jaký v tom je smysl? Narodíš se a začneš se vše učit. Po pořádku, učit se číst, psát, učit se získávat lidskou zkušenost, moudrost a až se to konečně naučíš, tak zemřeš. Tak jaký je v tom smysl? Lidský život je nesmyslný bez Krista. Jenomže tím, co se odehrálo na velký pátek a o velké noci se to všechno mění. Tak mnoho, tak velmi se to mění, že už to není narodit se a zemřít, ale je to narodit se a už nikdy nezemřít.
Vy mně řeknete, ale jak to, vždyť přeci my všichni zemřeme, tak jak to narodit se a nikdy nezemřít? No v tom je velký rozdíl, protože kdyby to bylo před Kristovými velikonocemi, tak potom by to znamenalo smrt v úplném jiném smyslu, než ve kterém je teď. Teď je smrt taková, že si nás Bůh předá z jedné ruky do druhé, nic víc.
Kdežto kdyby nebylo Krista, tak by nás ta smrt spolkla jako nějaká veliká obluda a už bychom v ní zůstali. Kéž se tedy v nás rozhostí radost z tohoto vědomí, že strachy, které nás stíhají celý život a největší strach, který máme tak ze smrti, že tato noc tyto strachy od nás odhání. A že jakkoliv jsme lidské bytosti, které mají bázeň před smrtí, tak budeme k ní kráčet s vědomím, že to je vstup, před Boží tvář z jedné Boží ruky do druhé. Že není ničím jiným, než otevřenou branou do radosti Boží a do radosti věčné.
Amen