Liturgické texty: 1. čtení: Mdr 1,13-15; 2,23-24
2. čtení: 2 Kor 8,7.9.13-15
Evangelium: Mk 5,21-43
Vyslechli jsme krásný a dramatický úryvek evangelia, a kdyby člověk tento text neznal a nevěděl, jak to dopadne, tak by byl dokonce v takovém napětí, jak to dopadne s tou ženou a s tím Jairem a s tou smrtí a s těmi v tom domě. A můžeme si říci, že to, co je společné, tomu představiteli synagogy a té ženě, tak to je jejich postoj skutečné a opravdové víry. A přesto je mezi nimi takový zvláštní rozdíl, ten Jairos klidně přijde a před celým zástupem jde přímo k Ježíši, poklekne a řekne mu: Pane, moje dcera je nemocná, tak přijď a uzdrav ji.
Ano, jsou lidé, kteří se takto dokáží k Pánu veřejně přiznat a projevit svou víru v to, že Pán může učinit zázrak v jeho životě. A když na ni položí své ruce, tak bude zdráva. A pak je tam žena, která tu odvahu nemá ani za nehet. My nevíme proč? Možná prošla životem ponížená, utrápená od těch lékařů, o kterých je tady řeč. Možná je svojí povahou stydlivá. Ano, přece jen žena v té Izraelské společnosti, aby oslovila muže, tak to nebylo tak úplně zažité. A tak se jej dotkne zezadu, ale víru má úplně stejnou. Má víru, že když se dotkne byť jen jeho šatů, tak bude uzdravena.
A tak najednou zde máme tyto dva příběhy vedle sebe jako svědectví o tom, že víra znamená dotek. Dotek Boha k člověku a člověka k Bohu. Dotek, který nám přinesl Ježíš, který překonal tu vzdálenost mezi námi a Bohem tím, že se stal jedním z nás.
Proč se Ježíš tolika nemocných dotýkal? Vždy, když k němu přišli a prosili za uzdravení, nebo když On sám se rozhodl toho člověka uzdravit, tak se jej dotkl. Nebo když mu někoho dovedli, tak častokrát si je vzal stranou a dotkl se ho. Proč se Bůh dotýká člověka? Protože dotek znamená blízkost. A protože v tom Ježíšově případě skrze tento dotek dochází ke zvláštní zkušenosti.
Ten, který je nemocný, tak tomu Ježíš skrze ten dotek tu nemoc odjímá, ale On tu nemoc bere na sebe. Že ten, který je mrtvý, je uzdraven, ale Ježíš umírá. Ta žena, která krvácí, je uzdravena, ale Ježíš za chvíli prolije svoji krev. Nejvíce je to vidět na uzdravení malomocného, kdy Ježíš tím, že toho malomocného uzdravuje dotekem, vlastně se sám stává nečistým.
A dokonce v závěru toho evangelia čteme to, co zde, že Ježíš prosil, aby to nikomu neříkali, ale oni ještě víc o tom mluvili. A Ježíš musí jít na osamělá místa, tak jako ten malomocný předtím. Ježíš a nemocní si vyměňují místo. Ježíš na sebe bere naši smrt, naše malomocenství, naši nemoc, naši slabost tím, že sám se stává umírajícím, tím, že nese naše hříchy a stává se slabým, tak jak to nakonec říkal apoštol Pavel v tom dnešním druhém čtení. On silný stal se pro nás slabým.
A to je ta jedinečnost toho jeho přístupu, že On nás uzdravuje a uschopňuje k životu tím, že platí za nás. Skrze dotek, který nám dává.
My se za chvíli budeme Pána dotýkat v eucharistii, někteří z vás přijímají na ruku. Už to je první dotek. Díváme se na něj očima a to je druhý dotek. Dáváme si ho do úst, dotýká se našeho jazyka, On, který nás očišťuje a uzdravuje. A skrze tento dotek nás z naší hříšnosti vytahuje, protože dotek znamená blízkost.
Ne nadarmo se v církvi při udělování svátosti máme dotek. Kněz vkládá ruce na ty, kteří mají být pokřtěni. Kněz vztahuje ruce, když uděluje rozhřešení. Při svátosti nemocných, při svátosti biřmování, je to dotek, dotek Boha k člověku. Dotek lásky úcty a osvobození.
Nemusíme se k Pánu přibližovat zezadu, tak jako ta žena, protože On se přiblížil k nám. Ale dovolme mu, aby na nás vložil ruce, jako na tu mrtvou dceru. Aby On se dotknul toho, co je v nás nemocného. A abychom my mohli žít. Aby otevřel naše oči a my znovu viděli, aby otevřel naše uši a my znovu slyšeli. A abychom jej milovali. Tam, kde se Ježíš dotkne, tak tam proudí život a požehnání a jen na nás záleží jak blízký dotek a jakou intimitu Pánu dovolíme.
Amen