Liturgické texty: 1. čtení: Dt 4, 1-2. 6-8
2. čtení: Jak 1,17-18.21b-22.27
Evangelium: Mk 7, 1-8.14-15.21-23
To dnešní evangelium nám na první pohled může připadat poměrně zvláštní. Proč Ježíš kritizuje lidi za to, že se před jídlem očistí, vždyť např. v Evropě, kdy se od konce 18. stol. začaly dodržovat hygienické zásady, tak se lidé začali dožívat téměř dvakrát tak, dlouhého věku. A asi každý z nás ve svém mládí od svých rodičů, učitelů a vychovatelů mnohokrát slyšel, aby se šel nejdříve umýt, než začne jíst, vždyť to je tak správně.
No většinou se tento úryvek evangelia vykládá tak, že židé ve svých předpisech měli spoustu rituálního umývání a o čistotu jako takovou vůbec nešlo, jenže je zajímavé, že Ježíš ani žádnou takovou tradici nezrušil. Vždyť jeho slova jsou: nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit. Co to znamená? Ježíš si velmi dobře uvědomoval, že je velmi důležité zachovávat tradici, protože pokud se vše zruší, tak co nám zbude?
To, co je nebezpečné, tak to je tradicionalizmus. Co to je? Tradicionalizmus znamená, že něco z tradice zachováváme, ale vlastně ani nevíme proč. Například někteří lidé v pátek nejedí maso, ale vlastně ani nevědí proč, jen ví, že se to tak dělá. V jedné vesnici ještě dnes při pozdvihování zvoní velkým kostelním zvonem, a když jsem se jich ptal proč, tak to nevědí, ale vědí, že se to tak po léta dělá. Jen tak na vysvětlenou, tento zvyk byl častý a možná si ho někteří z vás i pamatují. Bylo to proto, že když někdo nemohl jít v neděli do kostela, tak seděl doma a modlil se a většinou měl i otevřené okno a když zazvonil kostelní zvon, tak věděl, že se děje to největší Boží tajemství při mši svaté, kdy se chleba a víno mění na Tělo a krev Božího Syna.
Tak to je tradicionalizmus, že děláme některé náboženské úkony a vlastně ani nevíme proč a rozhodně člověka nepřivádějí do plnosti Boží lásky. A to je to, co Ježíš kritizuje, protože co mě pomůže, že budu dělat všechny vnější náboženské úkony, když nebudu budovat vztah. Ale jak mám správně budovat vztah? No právě i na základě tradice, protože každý vztah je třeba obnovovat, a to se děje především pravidelností. Pravidelnou modlitbou, pravidelnou návštěvou Božího chrámu, pravidelným zájmen o lidi kolem mě. To je důležité a uznávám, že i v tomto můžeme být tradicionalisty, protože pokud toto děláme a přitom to neděláme z lásky k Bohu a bližním, tak je něco špatně. Ono ostatně o tom samém mluví i dnešní první čtení, zachovávejte Boží přikázání a pak budete moudří, ne pro ty samotné přikázání, ale proto, že chcete k Bohu budovat vztah.
Není to zas tak dlouho, asi půl roku, kdy za mnou přišel jeden člověk, že chce vystoupit z církve - mladý studovaný, a já se ptám proč? A on odpoví, že poctivě četl Písmo a církev stále hlásá nějaká pravidla a Bůh je přece milost sama a nepotřebuje žádné lidské úkony. A tak jsme se o tom chvíli bavili, bylo to těsně po vánocích a já měl dost vysoké horečky, takže ne moc dlouho, až jsem mu nakonec podepsal formulář, který chtěl, protože o té své pravdě byl bytostně přesvědčen. Tak četl Písmo, až dospěl k závěru, že církev a její pravidla k životu vlastně nepotřebuje. Nakonec, po dlouhém přemítání jsem si řekl, že tento člověk byl vlastně poctivý, protože spousta lidí to má úplně stejně, jenom se k tomu veřejně nehlásí.
Já jsem věrný katolík, jenom tu církev a její pravidla ke svému životu nepotřebuji. Já si to s tím Bohem u toho věčného soudu, nějak vyřeším sám, a pokud vy mě k tomu něco říkáte, tak jste jako ti pokrytci, farizeové z dnešního evangelia. Tak i takto mnoho lidí k tomu dnešnímu evangelium přistupuje.
Předminulý týden byl papež v Irsku a možná jste i zaznamenali, že tam vyplavaly skandální provinění kněží ze 70-80 let minulého století, za které se papež omlouval a někteří i papeže nabádali k rezignaci, že Svatý stolec o spoustu těch věcí věděl. No nevím, ale vím, že výsledkem jejich pokroku má být uzákoněno povolení potratů, gender – kdy člověk se sám svobodně může rozhodnout, jestli je muž, nebo žena apod.. No nevím, jestli je toto pokrok, protože velká Římská říše na konci 5. stol. po Kristu měla tyto věci také jako úplně normální, byl to prý vrchol antické civilizace, až tato civilizace celá upadla a dnes každý normální historik tvrdí, že se jednalo o vrcholný úpadek antiky a mnozí hovořili o zániku civilizace jako takové.
Proč o tom hovořím právě dnes? Protože to dnešní evangelium může nahrávat dnešní zmatené době. Na nic moc se nedívej, ale svůj život si hlavně užívej. Není třeba, tak moc dodržovat pravidla, vždyť účel světí prostředky. Na těžké třeba i světové otázky, jsou rychlé a jasné odpovědi, no většinou, jak jsou rychlé a jasné, tak jsou stejně taky blbé. Prostě to uděláme, Evropu nepotřebujeme, ta potřebuje nás a nemusíme tak daleko, stačí se podívat do partnerských vztahů, já s tebou budu dokud... A pak se divíme, že tolik partnerství se rozpadá a někdo dokonce řekne, no jo rodina jako instituce je už dnes přežitek. Jenže pak se podívejme na ty dopady, kdy z mladé generace se často vytváří generace sobců, která samozřejmě neumí dobře žít svoje vztahy.
Ano, Ježíš hovoří o tom, že nemáme být tradicionalisté, ale rovněž hovoří o tom, co člověka poskvrňuje, a to je to, co z něho vychází. Ano, člověk dnešního světa je ovlivněn spoustou věci, jako třeba internet. Velký pomocník to pro člověka, ale může být i velký svůdník. Je tam spousta informací hned a nelze zabránit úplně tomu, aby člověk občas nenasál i něco škodlivého, ale co je důležité, tak je to, co z tebe vychází. Jestli ty informace, které máš, dovedeš třídit, jestli tvůj život již není jen taková virtuální realita, jestli také ty závazky, které jsi dal, dokážeš plnit, nebo vše odkládáš až napotom. To je to hlavní o čem Ježíš mluví a k tomu nám může dopomoci i tradice, kdy vím, odkud jsem přišel, rozvíjím dědictví svých předků, ale věnuji se především tomu, co je důležité, a to budovat dobrý vztah k Bohu a lidem, i když vím, že to stojí námahu a dávat si spíš pozor ne na to, co slyším kolem sebe, ale na to, co samotného vychází z mých úst a jestli jsem spíš ten, který více slibuje, než plní, nebo ten, který víc plní a méně slibuje.
A tak Tě Pane, prosím, nauč nás se spíš dívat na to, co z nás vychází, než na to, čím jsme na první pohled ovlivněni.
Amen