Liturgické texty: 1. čtení: Mich 5,1-4a
2. čtení: Řím 8, 28-30
Evangelium: Mt 1, 18-23
A ty Lipovče, vůbec nejsi mezi ostatními obcemi maličký, ale naopak i z tebe vzejde něco velkého a dobrého. Ano i tak bychom to dnešní první čtení mohli vnímat, pokud se plně v naší obci rozhodneme jít za Kristem. Občas, když jsem někde na návštěvě, ať zde, nebo někde jinde, tak se mě lidé ptají a jak se vám tady žije? A obvyklá fráze by byla, no to víte, dobře se mně tady žije. Jenže já jsem tak trochu rebel a fráze moc nemám rád a tak většinou odpovídám. Víte to je tak, jde o to, jak se na ten svět a své okolí kolem sebe díváte. Je jeden takový příběh. Jeden pán jde rozhořčeně cestou a ptá se jednoho pocestného na cestě. Prosím vás, jací jsou ti lidé na té cestě přede mnou a vlastně ani mě to neříkejte: určitě jsou zlí, lakotní, nepřejícní, mstiví, jen si navzájem dělají naschvály, že jsou tam takoví lidé? A pán jen pokývne hlavou a říká: ano, takoví lidé žijí v té vesnici před vámi. No to jsem si mohl myslet, čert, aby je spral, a s velkým hubováním ten pán jde vpřed do té vesnice. A pak po té cestě jde druhý a opět se ptá toho pocestného na cestě. Prosím vás, jsou v té vesnici přede mnou lidé laskaví, dobrosrdeční, milý, úslužní, přející, ochotni druhým pomáhat? Muž uznale pokývne hlavou a říká, ano takový lidé jsou v té vesnici, co máte před sebou. No to jsem si myslel a moc vám děkuji, takový lidé mě jistě přijmou. A u té cesty sedí jeden mladý kluk a povídá, chlape co to povídáte těm lidem, vždyť jednomu jste řekl něco a tomu druhému, něco úplně jiného, tak co tady blábolíte? A muž se na něho usměje a říká, víš, to je tak, každý slyší jen to, co chce slyšet a podle toho se také ve svém životě řídí.
A proč vám to říkám právě dnes? Protože ono opravdu záleží na každém z nás, jak chceme vidět sebe, své sousedy, potažmo to místo, kde bydlíme, protože všude jsou problémy a všude jsou lidi různí a ano všude jdou najít i ti, o kterých bychom mohli říci, že to snad není možné, aby se vůbec někdo takový narodil. A potom bychom si mohli i říci, no, to místo, kde jsem, tak to snad není ani vhodné k životu. Ano, to si člověk může říci a může stále hledat něco nového, ale pokud bude mít takový přístup k životu, tak mohu garantovat, že nebude spokojen vůbec nikde.
Nebo si mohu říci, já mám rád ty lidi kolem sebe, ano, občas mě rozčilují, občas mě nechápou, ale přesto, já s nimi chci žít a pak vám mohu garantovat, že ten svět kolem nás bude vypadat mnohem lépe. Ano, jsou problémy v obci, jsou problémy v rodinách, jsou problémy v mezilidských vztazích, ale vždy záleží především na tom, jestli já je chci řešit, jestli minimálně za sebe přebírám svoji zodpovědnost, nebo vše házím na ty druhé.
Víte, já bych rád pomohl, ale mám to a to. Víte, já bych rád, ale. Víte, já bych rád, ale až ten druhý. A víte, co bych na to nejraději řekl já? Víte, to co jste řekli před tím slovem ale, vlastně ani nemělo význam. Ano, to je často ten největší rozdíl mezi tím, co je podstatné, co člověka a potažmo i obec dělá velké a tím, kdy člověk hledá jen důvody, proč něco nejde.
Je to už 4 roky, co jsem zde mezi vámi a určitě se našly chvíle, kdy jsem si řekl, no to snad není možné, to není možné, že se něco třeba i léta praktikovalo, tak a tak. A stejně mohu říci, je to již čtyři roky, kdy v podstatě denně zažívám něco krásného a pozitivního, kdy mě dokážete mnohým obdarovat. A to jsou ty chvíle, kdy člověk vidí těch mnoho skvělých lidí kolem sebe. Ano jde o to, jak se chceme dívat na svět kolem sebe, jestli chceme kolem sebe házet jen tu špínu a těžkosti, které jsou, anebo spíš jsem nastaven na dobro, které mě obklopuje.
A někdo si možná řekne, ale to nejde, to je přece těžké, vždyť ten a ten a ten za to nestojí a možná si i říkáte, proč o těchto věcech mluvím právě dnes, kdy slavíme narození Panny Marie? Protože pokud se podíváme na vyprávění o Jáchymovi a Anně, rodičů Panny Marie, tak zjistíme, že na to svoje první vytoužené dítě čekali mnoho let a jedna legenda vypráví, že když Jáchym chtěl obětovat v chrámě, tak byl vykázán, protože ten kněz ho považoval za člověka nehodného. A co na to Jáchym? Nespílal, nenadával, neříkal s tím knězem i s tím Bohem, kterého on zastupuje, jsem definitivně skončil, protože takto to nejde, ale sám pokojně obětoval na soukromém místě. A potom řekl: Pane, ty vidíš mou bolest, ale zahlaď ji tak, jak ty sám chceš. Nevymlouval se na to, že něco nejde, nevymlouval se na to, že já bych rád, ale. Ale dál důvěřoval Bohu i se svou ženou, že Bůh ví nejlépe, proč jsou některé věci v jeho životě jinak, než on sám by si přál.
A pak jsme v tom dnešním evangeliu četli o dilematu sv. Josefa. Asi dobře víme, že v evangeliu není ani jediné slovo, které by sv. Josef pronesl, ale víme, že Josef se vždy zachová správně, a to i ve věcech, které se zdály velmi těžké, až obtížené a já bych k tomu dodal, že je jedno takové rčení: ženu zdobí krása a muže slovo. Chlap je chlapem tehdy, když drží slovo, které dal, a když není slibotechna, kdy si řeknu slibem a třeba i psaným člověka nezarmoutím. Ano to je rozdíl mezi tím, když o někom můžeme říci, že je velký a kdy si řekneme, no, je to takové, jaké to je.
A co dnešní oslavenkyně Panna Maria? Ta také řekla, jsem služebnice Pána, ať se mi stane podle Tvé vůle. A neřekla, víš ty co, já bych tak ráda, ale. Já musím myslet především na sebe, co z toho budu mít! No to asi ne, do toho se mně vůbec nechce, to by způsobilo jen samé těžkosti, prostě to nejde.
Nejde a zkusil jsi to? Byl jsi na sebe aspoň trochu náročný, nebo jsi jenom hledal důvody, proč právě ty to nemůžeš. A pak to je ten největší rozdíl, jestli v té rodině platí jenom to moje já, já, já. Já si myslím, já tomu rozumím. Možná, že je to tak, možná, že i ty Boží zákony tak moc nežiji, ale já to vnímám jinak. Nebo se spíš i přes všechny ty neshody, které jsou, snažím ten vztah budovat a říkám si, co mohu udělat pro to, aby ten náš vztah byl lepší?
A stejně tak je to ve škole, v práci i na obci. Jestli jen hledám důvody, proč něco nejde, jestli stále hledám jen viníka, který i za moje chyby může, nebo přijímám odpovědnost za život svůj i těch kolem mne a jestli také držím slovo, které jsem dal. Pokud ano, tak rostu a mohu slyšet: ten člověk se podobá tomu hořčičnému semeni, které roste ani neví jak, nezáleží na tom, jestli bdí, nebo spí.
Anebo jsem spíš ten, který stále hledá toho, kdo za to může a říká, ty lidi kolem mě jsou úplně mimo, oni jsou vrtule, jen já jsem rogalo. Ale pak se podobám tomu, který je zahořklý na celý svět a může být zahořklý i na Pána Boha a i to svoje náboženství a povinnosti, které z něho vyplívají, berou jako přítěž. Já bych tak rád, ale. A k tomu musím ještě dělat to a to a to. Ano, pokud jsou lidé kolem mě jen přítěží, tak je jasné, že cokoliv pro ně mám udělat, neřkuli pro Boha, bude balvanem ještě větším. Jenže pak se utápím jenom ve své vlastní malosti.
Člověče, vyber si, jestli chceš spíš po vzoru sv. Jáchyma, Anny, Marie, Josefa spíš kráčet po cestě spravedlnosti, jestli chceš v lidech objevovat spíš to dobré, anebo se chceš stále utápět ve své malosti. Cesty jsou dvě, ale pouze jedna vede k tomu, abys byl šťasten již na tomto světě.
Amen