Liturgické texty: 1. čtení: Iz 50, 5-9a
2. čtení: Jak 2, 14-18
Evangelium: Mk 8, 27-35
Přestavte si, že by vám váš lékař řekl, že máte před sebou maximálně půl roku života. Přestavte si, že by to neřekl vám, ale někomu z vašeho blízkého okolí, mně se to nedávno stalo, tak co bychom asi dělali? Tak nejspíš bych tomu nejdříve nechtěl ani věřit, odmítal bych to a možná bych se vztekal i na Pána Boha, jak je možné, že něco takového vůbec nechal dopustit?
A začalo to tak slibně, vše se začalo relativně dobře dařit, tak to měli i ti učedníci, co doprovázeli Pána Ježíše. Najednou ta jejich víra byla prostě in. A právě do té chvíle, kdy Petr vyzná Pána Ježíše jako Mesiáše, jako Spasitele celého národa, tak Ježíš začne mluvit o utrpení, které bude muset podstoupit.
Jaký rozdíl mezi politiky, kteří se stále snaží udržet přízeň lidí a našim Pánem, který ve chvíli, kdy by mohl přijímat všechny ovace minimálně těch svých nejbližších, jim začne mluvit o utrpení?! Jak zvláštní? A nám se to nelíbí, zvláště v těch chvílích, kdy to utrpení zasáhne nás samotné.
Ano, jaký rozdíl mezi tím, když trpí někdo, koho tak moc neznáme a když trpí někdo z našich blízkých. A to se nám nelíbí a nelíbilo se to ani tomu Petrovi a tak si bere Pána stranou a říká mu: hele takto ne. Neděláme to také tak, zvláště v ohledu na Boží přikázání, když se nám na nich něco nelíbí? Neříkáme Pánu, hele já vím, že bych to takhle asi neměl, ale nešlo by to jinak a zvláště tehdy, kdy se to nás, nebo našich nejbližších bytostně dotýká?
Jen si to přiznejme, kolikrát ty Boží zákony obcházíme a hledáme cestičku, jestli by to nešlo jinak? A co na to Ježíš? Určitě to lidsky chápe, protože ví, jak je člověk slabý, ale zároveň to okamžitě odmítá. Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské. Tak to je opravdu tvrdá řeč a napadlo mě a proč to Pán vlastně tak ostře řekl? Vždyť, co chtěl ten Petr? Ten přeci chtěl, aby si Pán zachránil život, aby se měl v životě dobře a tak to má přeci být! Ano, je důležité snažit se svou vlastní pílí zlepšovat ten život už zde na zemi. Je důležité starat se o to, aby ani ti moji nejbližší na tomto světě netrpěli a přát jim dožití se vysokého věku, pokud možno ve zdraví, ale to samo o sobě není cíl.
Protože vše, co je na tomto světě, pomine, ano jistě Ježíš mohl chodit po Izraeli ne 3, ale třeba 30 let, mohl navštívit všechny krajiny naší země, mohl přitom vykonat jistě mnoho dobrého, ale Boží plán spásy byl prostě jiný. Byl o tom, že nám Pán ukázal směr, obětoval se za nás, aby každý z nás mohl žít. A to je lidsky skoro až nepochopitelné, dost často nedokážeme pochopit ani tu oběť, pokud jsme předtím dost reálně netrpěli a ani to samotné utrpení nás nemusí vést k cíli, protože mnoho lidí utrpení i zlomilo, takže od Pána odpadli, ale můžeme vidět, že bez něho to nejde.
Člověk se totiž v utrpení i rodí. Asi každá matka mně potvrdí, že porod není procházka růžovou zahradou a přesto, když se ten nový život zrodí, tak je naplněna pocitem štěstí. Ono totiž pouze skrze kříž můžeme být nejen vykoupeni a spaseni, ale i skrze kříž můžeme prožívat pravou radost. Jak? Tím, že jej prostě přijmeme a obejmeme. A pak se stane jedna úžasná věc, ten kříž nás ponese. My, když se připoutáme ke kříži, tak ten kříž ponese nás a to může zakusit pouze ten, kdo se snaží ty své kříže obejmout a ne odvrhnout.
Protože co se stane tehdy, kdy ty své kříže odmítáme? Tak tehdy oni nezmizí, ale naopak nás dostihnou a pak se pro nás stávají stále těžší a těžší. V tom je totiž ta velká moudrost poslední věty dnešního evangelia. Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.
Co to znamená? Znamená to, že náš život zde na zemi je limitován a nezáleží ani na tom, kolika let se člověk dožije a jestli ten svůj život dožije ve zdraví a vysokém věku, ale co za ten svůj život vykonal. Jestli jej žil tak, aby když umíral, byl připravený na Boží království.
A to je to, čemu se někdy strašně bráníme, přeci to byl dobrý člověk, který zde na zemi mohl vykonat ještě mnoho dobrých skutků. Přeci pokud je to muž Boží, tak nám jej zde nechají ještě mnoho let, aby zde vykonal ještě mnoho dobrého, a zapomínáme na to, o čem je evangeliu.
Že Ježíš se dožil pouhých 33 let, že jeho učedníci všichni kromě Jana zemřeli mučednickou smrti a Tertulián o nich prohlásil: jejich krev je požehnání pro celou zem. Ano, jak pěkně se čtou Skutky apoštolů, když je pro nás ta jejich smrt něco abstraktního a jak špatně se to přijímá, když se nás to bytostně dotýká a nemyslete si, ani pro ty Ježíšovi učedníky to nebylo jiné, protože sice si Petr bere Ježíše stranou, ale ti ostatní s tím Petrem bytostně souhlasili, aby Ježíše od toho úkolu odvrátil a zachránil mu život.
Jaký rozdíl mezi námi a Bohem. Bůh mluví o těch věcech veřejně, veřejně nám zvěstuje svá přikázání a i církev ty své přikázání veřejně zvěstuje a my často jednáme tajně, bereme si toho člověka, nebo i Boha stranou a řekneme, hele takhle ne. Já tě zachráním, já tě spasím, ale pouze svojí vlastní silou. Rodiče to často dělají se svými dětmi, že jim naplánují život, tak, jak oni by sami chtěli a pak se diví, že se děti bouří. Někdy se i manželství uzavírají tak, že si myslím, že toho druhého zachráním a pak se diví, že není v blátě jen jeden, ale oba dva. Ano i my máme tendenci lidi zachraňovat, ale často ne podle přikázání Božích, ale podle přikázáních svých vlastních a pak se divíme, že to nevyšlo. Přeci jsem jim dal úplně všechno, jen ne Boží lásku a jeho přikázání. Ano, to znamená ztratit život, protože pokud jej chci žít jen z pouhé lidské síly, tak to nelze zvládnout. Ano, existuje občas zázrak, kdy i přes to všechno se to naplní, ale to opět jen díky Božímu milosrdenství, které tam zůstává třeba i skryté a nikdy nevíš, kdo za ně obětoval třeba i svůj život. Většinou to však končí krachem, protože žít život podle evangelia, dokonce jej pro evangelium třeba i ztratit, tak to je jediná možnost jak mohu nejen sebe, ale třeba i své blízké přivést ke spáse. Pokud spoléhám na svoje vlastní síly, tak výsledek je minimálně velmi nejistý.
A tak Tě Pane, prosím, nauč nás ztrácet svůj život pro Tebe. Nauč nás, přijímat v životě věci, které nemohu změnit, a dej mně odvahu žít život podle tvého evangelia.
Amen