Liturgické texty: 1. čtení: Dan 7, 13-14
2. čtení: Zj 1, 5-8
Evangelium: Jan 18, 33b-37
Pane Bože, já se k Tobě modlím, já Ti obětuji, já pro Tebe a pro kostel dělám mnoho věcí a Ty v mém životě jednáš naprosto katastroficky. Jak je to možné, jak je možné, že se dobrým lidem děje tolik zlých věcí a špatným tolik dobrých? A má vůbec cenu v takového Boha vlastně věřit? Ty jsi židovský král? Tak tuto otázku dal Pilát Pontský Ježíšovi. Proč? Protože, přeci král vypadá úplně jinak, přeci král se chová povýšeně, někdy až diktátorsky, přezíravě a má na vše hned jasnou odpověď a tady stojí muž pokorný a skromný a lidem dovolí, aby jej vydali na smrt.
Jaký rozdíl mezi ním a námi. Jaký rozdíl mezi tím, co si my představujeme za vládu a Boží představu. Jaký rozdíl, co se týká spravedlnosti. Ano, tady se jeden spravedlivý vydává za všechny, kteří o to stojí a co na to my?
Stěžujeme si, jak nám samým jsou upírána ty naše práva. Stěžujeme si, jak sami na sobě vidíme nějakou třeba i zdánlivou nespravedlnost a pak říkáme: kdyby Bůh byl a byl spravedlivý, tak toto by jistě nedopustil. Ano, my se snažíme posuzovat Boha těma našima lidskýma očima a pak se nám může klidně i stát, že se s ním prostě mineme. Jak? No asi tak, jako ten Pilát. Ano, on věděl, že jde o muže spravedlivého, ale pro svůj vlastní klid jej nechal odsoudit.
A tu otázku, ty jsi židovský král, mohu klidně i otočit a zeptát se a co my děláme proto, aby Ježíš byl králem našich životů? Co děláme proto, aby On vládl nad tím našim životem? Zachováváme Jeho zákon, anebo spíš říkáme: víš, Pane, já bych měl, ale vždyť mě znáš. A vždyť přeci víš, že ten můj soused je na tom hůř než já a vždyť ani všichni v mojí rodině nedělají ani tolik, co já.
Jenže pak se můžeme podobat právě tomu Pilátu, protože on to nebyl v jádru zlý člověk, ale pro vlastní pohodlí Ježíše nakonec nechá nejen ukřižovat, ale ještě jej předtím nechá zbičovat, a to proto, že jej chce zachránit.
Kompromis se zlem, ano, jak ten je lákavý. Ano Pane, já Tě budu následovat, ale dovol mi, abych si předtím ještě pořádně zahřešil. Ano Pane, já Tě budu následovat, ale chci, aby mě to nebolelo. Ano Pane, já Tě budu následovat a možná mě to může i bolet, ale nechci, aby to bolelo někoho mně blízkého. Ano, pokud. Jenže to není Boží, Ježíš totiž na konci dnešního evangelia říká, že pouze pravda vás osvobodí. A neříká, že to nebude bolet, ani mě, ani někoho z mých blízkých.
Ano, to je náš král, který se vydal za všechny, aby všechny zachránil, a víte co je nejhorší? Že si k podobnému kralování vybral i každého z nás. Ano ten, kdo se blíží ke Kristu, tak má mít podíl nejen na jeho slávě, ale i na jeho utrpení, protože bez něj to Boží kralování nejde.
To neznamená, že utrpení mám vyhledávat, ale mám se jej snažit přijmout. Ano, přijmout Ježíše jako krále, který své království dovršuje na kříži, to je totiž pochopení těch Ježíšových slov, kdo mě chce následovat, tak zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Bez toho to totiž nejde a apoštol Pavel k tomu dodává. Neste kříže jedni druhých a tím naplníte zákon Kristův. Ano naplníte, protože, když dokáži přijmout i kříž někoho druhého, tak ten můj přijímá Kristus a pak se mu stávám podobný nejen ve smrti, ale rovněž v jeho kralování. A pak v jeho síle se můžeme také stát tím královským kněžstvem, o kterém mluví dnešní text z knihy Zjevení a v podstatě i první čtení z knihy Daniel.
Pokud dokážeme spolu s Kristem přijmout svůj každodenní kříž a někdy i velmi těžký, tak potom spolu s ním dokážeme přijmout i jeho království. To je totiž jediná cesta, jinak se nám může stát, že se budeme spíš podobat tomu Pilátovi, který sice ví, že před ním stojí někdo mimořádný, ale pro svůj klid jej nejen nenásleduje, ale ještě se na něm dopustí křivdy. Kéž tedy my spolu s Kristem docházíme do Božího království i skrze ty kříže, které jsou pro nás připraveny, a tím vstoupíme do Kristovy plné slávy a spolu s ním jednou kralujeme v jeho království.
Amen