Liturgické texty: 1. čtení: 1 Sam 3,3b-10.19
2. čtení: 1 Kor 6,13c-15a. 17-20
Evangelium: Jan 1, 35-42

Bůh existuje, setkal jsem se s ním. Tak nazval knihu jeden západoevropský spisovatel, knihu, která způsobila v křesťanském světě veliký ohlas. Setkání s Bohem, jde vůbec s Bohem se setkat? To dnešní evangelium je právě evangeliem o setkání, setkání s Ježíšem, ale evangelium to není historie. Evangelium to je náš život, Je to o tom co prožívám, anebo neprožívám já se svým Bohem. Jan stál se dvěma svými učedníky a pohlédl na Ježíše, jak jde kolem a řekl: „Hle Beránek Boží.“ Ježíš jde kolem, to jsou situace, kdy Ježíš je blízko nás a my ho nevidíme, to jsou chvíle milosti, které promarníme, kdy on je nám blízko a my to netušíme. Jak Bohu děkujeme za ty, kteří nám otevřeli oči a svým prstem nám ukázali: „hle tady je.“ K Bohu se totiž přichází zase skrze lidi. Děkujeme za rodiče, děkujeme za kněze, děkujeme za starší kamarády, kteří nám jednoho krásného dne o Bohu pověděli a také nám řekli: „Hle Beránek Boží.“

„Bojím se Ježíše, který jde kolem jen tak“ volá Augustin v jednom ze svých kázání. Ano, bojím se Ježíše, kterého bych ve svém životě nechal jenom tak přejít, aniž bych si ho všiml. Hle Beránek Boží. Pro nás lidi jednadvacátého století tento obrat zas tak mnoho neznamená, a to i když známe starý i nový zákon, ale pro žida Beránek Boží, to bylo něco. On měl totiž v živé paměti zkušenost svých otců, jak opouštěli Egypt a jak táta z každé rodiny zabíjel berana a jeho krví mazal veřeje domu a jak té noci 14 měsíce Nisanu přešel anděl zhoubce celou zemí a pobil všechno prvorozené a mrtvoly těch lidí vypovídali o tom, jak mocný je Bůh, který trestá hřích a zachraňuje spravedlivé, oni to měli v sobě. A každý rok, když zabíjeli na velikonoce berana v Jeruzalémském chrámu, lidé věděli proč to je, pro naše hříchy. A jestliže Jan ukázal na Ježíše a řekl to je Beránek Boží, tak každému židu bylo jasné, že to je ten, který každého z nás přišel zachránit. Zachránit s duchovní smrti. A oni slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. A to je právě velikost těch dvou mužů Jana a Ondřeje, že to jenom nevyposlechli, ale že se pohnuli z místa. Kolik lidí slyšelo o tom, že v Ježíši Kristu Bůh zachránil svět. Dnes už je to veřejné tajemství celého světa. Všechny ateistické země už vědí, co křesťanství zastává za názor. A kolik z nich to nechá jenom do toho ucha vejít a druhým pustí ven. Kolikrát při mši svaté za rok kněz říká: „Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ Jsou lidé, kteří to slyší a nic. Jsou lidé, kteří se v té chvíli pohnou z místa a přijmou Ježíšovo odpuštění a jsou lidé, kteří přijmou pozvání k večeři Beránkově, jako Jan a Ondřej. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním a zeptal se jich, co byste chtěli. Samozřejmě, že Ježíš věděl, že jdou za ním, vždyť na nic jiného nečeká. Copak ten Ježíš šel kolem toho jezera a těch učedníků náhodou? On tam šel právě proto, aby je povolal a jakou úzkost trpěl v srdci, než oni se rozhodli, že se za ním vydají. Těch několik okamžiků, než člověk udělá krok k Pánu. Jak Bůh trne o každého z nás, když my slyšíme Boží slovo a zůstáváme nečinně stát. Kde je to tajemství, že jeden se pohne z místa hned a druhého musí Bůh páčit heverem? Na tu výzvu co slyší, jeden změní svůj život a druhý ne. Kolik takových výzev jsme v životě slyšeli? A tak Ježíš, který sleduje každý náš krok a moc dobře vidí, jestli na té cestě k němu uděláme alespoň krůček. To mu stačí, aby se obrátil a řekl: „co bys chtěl?“

Lidé často mívají starost, co já tomu Bohu řeknu? Nic, nic nemusíš říkat, stačí, že uděláš k němu první krok a naslouchej, co Bůh řekne tobě. Jsme někdy tak naivní, že si myslíme, že my oslovujeme Boha. Někdy si myslíme, že my jsme ti, co se modlí a dobývají se do nebeské brány a křičí a Bůh zatím spí. Ale Bůh už předtím dávno mluví k nám, ale my neslyšíme. Bůh je ten, který začíná rozhovor s člověkem, tak jak to začal s Janem a Ondřejem. A tak trošku je zbavuje té tísnivé a trapné situace, když říká: „co byste chtěli?“ A oni celý roztřesení říkají: „Rabi, kde bydlíš?“ Ta otázka je taková rozpačitá, ale otázka začínající Rabi znamená v Izraeli poctu a také touhu stát se jeho žákem, a to též znamená touhu žít s ním. Nechat se od něho vychovávat den, co den. Vidět jak on žije, nechat se jím zcela ovlivnit a v srdcích těch učedníků musela být veliká touha s tímto Mesiášem alespoň chvíli zůstat. Proto za ním šli a proto mu vyhrkli tu první odpověď. „Rabi mistře, kde bydlíš?“ Asi jim nešlo o to, vidět jaké má zařízenou domácnost, nejspíš jim šlo skutečně o to, aby s ním mohli zůstat. Kdo chce s Pánem být, ten se k němu dostane. To je evangelium a to je náš život. Jen ten, kdo o to nestojí, zůstane stát daleko, a proto jim Ježíš řekl: „pojďte a uvidíte.“ A oni šli, viděli, kde bydlí a ten den zůstali u něho, bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Lenoch se do Božího království nedostane, ani ten komu se v tom svém životu moc líbí a je jen ve své zabydlenosti, ten totiž slyší, že má jít a nejde. Oni na to Boží volání šli. Být s Bohem a poznat způsob jeho života, nejde o to, kde bydlíš, ale jakým způsobem žiješ. A ten den zůstali u něho, protože člověk, který prožije skutečné setkání s Bohem, ten od něho nechvátá a kdo se v modlitbě s Bohem setká, ten nepočítá minuty. Setkání s Bohem je něco tak úžasného, že se člověku zastaví čas. A přál by si u toho Boha zůstat pořád a nechce se mu do toho světa, nechce se mu vrátit do svých starostí. Kdy se nám naposled nechtělo vstát od modlitby? Zažili jsme s Bohem takovou chvíli, že nám s ním bylo dobře a my jsme nechtěli jít zpátky? Setkali jsme se s Bohem? Ten Jan po 80 letech svého života napíše: bylo to ve 4 hodiny odpoledne. On to ví přesně, protože na takové chvíle se nezapomíná. Nemohu zapomenout na chvíli, která změnila můj život, to je situace života na kterou nemohu zapomenout. Setkal jsem se takto s Bohem? Jeden s těch učedníků byl Ondřej bratr Šimona Petra, ten místo toho, aby trvale již zůstal s Pánem, nejprve jde vyhledat svého bratra Šimona a říci mu: „našli jsme Mesiáše“ A napadla mě otázka, proč Ti dva, když jim tam bylo tak dobře, nezůstali u toho Mistra? Vlastností dobra je, že zapomíná na sebe a člověk, který skutečně něco prožije a má ve svém srdci lásku, touží se rozdělit. Chce se rozdělit s těmi, které má rád. Je úplně samozřejmé, že Ondřej nemohl dospat rána a utíkal za svým bratrem s vytřeštěnýma očima mu říci: našli jsme Mesiáše. Jak je možné, že Ondřej tak rychle Ježíše poznal? Protože měl v srdci touhu jej poznat. A proto po jediném odpoledni s ním jej poznali. Člověk, který má touhu být zachráněn, je si vědom, že mu nepomůže nikdo jiný, než Mesiáš Boží Syn a tak ve chvíli setkání s Bohem řekne: „ty jsi to, Pane.“ Ty, který mě zachraňuješ s duchovní smrti. A jestli jsem se opravdu setkal s Kristem, tak v podstatě musím mít v sobě touhu o toto setkání se rozdělit. Stejně, jak měl tu touhu Ondřej, protože Bůh s námi takto počítá. A možná, že i v té naší rodině, protože Bůh využívá toho, že Petr byl bratrem Ondřeje. A možná tem můj bratr a ten můj syn a ten můj švagr, ta moje sestra, možná, že právě čekají na to, až já přijdu a řeknu jim, co pro mě Bůh znamená.

A přivedl ho k Ježíšovi. A tady bych chtěl poděkovat své mamince i Vám všem, kteří jste ty své děti vzali a přivedli k Bohu a to není jednoduché, protože mnohem jednoduší je jen podat informaci, než si s tím dítětem kleknout a poprosit Boha v modlitbě. A tak děkuji všem, kdo někoho dokázali přivést k Pánu. To je totiž veliká služba, kterou od nás Bůh očekává.

A pokud se nám to v životě ještě nestalo, tak zkusme Boha poprosit právě o tu touhu, abych se s živým Kristem ve svém životě opravdu setkal.

Amen