Liturgický text: 1. čtení: Sk 9, 26-31
2. čtení: 1 Jan 3, 18-24
Evangelium: Jan 15, 1-8

Na ostrovské faře o předposledním dubnovém víkendu se opět sešly děti z 1. až 7. ročníku základních škol z Lipovce a Ostrova, které navštěvují hodiny náboženství. Tentokrát jsme pobyt zaměřili na téma přátelství. V pátek v podvečer se děti, které byly na takovém pobytu poprvé, seznámily s ostatními účastníky. Potom jsme spřádali z vlny pavučinu mezilidských vztahů. Na závěr této hry jsme si názorně ukázali, jak snadno se dají mezilidské vztahy zpřetrhat. Večer se promítal biblický příběh o králi Davidovi, o jeho hrdinských činech a jeho přátelství s Jonatanem.

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 4, 8-12
2. čtení: 1 Jan 3, 1-2
Evangelium: Jan 10, 11-18
Dobrý pastýř, v čem spočívá ta dobrota, toho pastýře? V evangelium je to vysvětleno, právě ve vztahu k těm ovcím. Jeho dobrota se projevuje tou péčí a starostlivostí a hlavně tím, že ten pastýř naprosto nepochopitelně dává život za své ovce.

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 3, 13-15.17-19
2. čtení: 1 Jan 2,1-5a
Evangelium: Lk 24,35-48
Strach, jedna z nejsilnějších lidských emocí. Každý z nás jej má a strachujeme se o to či ono a potom dokážeme jednat naprosto iracionálně. Navíc mediální prostor ví, že strach je jedna z nejsilnějších lidských emocí a tak na něj stále útočí. Jsou nám představovány krize, ty či ony, aby člověk nezůstal chladným a stále dychtil po nových informacích.

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 4, 32-35
2. čtení: 1 Jan 5, 1-6
Evangelium: Jan 20, 19-31
Vzpomínáte paní, jaké to bylo dřív, tenkrát plný kostel lidí a na Boží Tělo vyzdobené, plné břízek. No a co teprve ty průvody a to procesí a poutě a družičky, tolik družiček tady stávalo. No jo, to už dneska není, to kde pak, ta dnešní doba, to už vůbec. A tak vzpomínáme, naříkáme, někdy také nadáváme a někdy se také strachujeme. Strachujeme se, jak to půjde dál, když je v tom kostele stále méně lidí a když už se nechodí procesím.

1

2

3

Liturgické texty: 1. čtení: Sk 10,34a. 37-43
2. čtení: kol 3, 1-4
Evangelium: Jan 20, 1-9
Máme před sebou úryvek evangelia, ve kterém vidíme tři první svědky prázdného hrobu. Marii Magdalskou, Petra a Jana. Maria u hrobu jako první, která přišla s láskou ošetřit Ježíšovo mrtvé tělo a nalezla prázdný hrob. Celá zmatená běží k učedníkům a ti také běží ke hrobu. Všichni tam běží s touhou a láskou, ale také se zmatkem a úzkostí.

Dnes slavíme posvátnou noc a my žijeme právě ze dvou nocí. Ta první noc, to je noc Božího narození. Kdy zasvítilo Boží světlo a osvítilo temnotu lidství, protože lidstvo se od hříchu prvních lidí  potácelo v temnotách. A toto je druhá noc, ve které to světlo, které přišlo na svět a do vlastního přišlo, ale vlastní ho nepřijali, to světlo, které lidé zhasli o velkém pátku, tak znovu Bůh rozsvěcí. A navěky zářit bude a to je noc Kristova vzkříšení. To slavíme dnes a tato událost této noci nám dává smysl našeho života.

1

2

3

Liturgické texty: 1. čtení: Iz 52,13 – 53,12
2. čtení: Žid 4, 14-16; 5,7-9
Evangelium: Jan 18,1 – 19,42