Liturgické texty: 1. čtení: Mich 5, 1-4a
2. čtení: Žid 10, 5-10
Evangelium: Lk 1, 39-45
Ta dnešní neděle by se dala nazvat nedělí velkého očekávání, kdy vtělené Boží slovo se stává tělem a přebývá mezi námi. Ano je dobré si uvědomit rozdíl mezi člověkem a Bohem, když Bůh tvoří, tak tvoří slovem, když člověk tvoří, tak většinou svýma rukama. A najednou se tyto dvě činnosti spojí, Bůh se stává člověkem, aby člověk byl o to více podobný Bohu.
A jak se to stalo? Svobodným souhlasem jedné z nás, svobodným souhlasem Panny Marie, která souhlasila s tímto plánem spásy, a tím byl člověk dotvořen. Ano Bůh se stal člověkem, abychom my byli daleko více podobni Bohu, na tom je postaven celý plán spásy. A co na to my? Tak většinou to tak přijímáme, že tomu tak je, že už se to stalo a já aspoň v adventu udělám něco dobrého, aby se neřeklo.
Ale kdo je naším hlavním vzorem přijmutí Boží vůle? No právě Panna Maria, o které mluví tak krásně dnešní evangelium. Ta byla naplněna Božím duchem, ta se vlastně již stala rodičkou našeho Pána Ježíše Krista a ta jako první si mohla říci, že již vykonala dost, ať se starají jiní, ale co udělala ona? Šla za svou tetou Alžbětou, protože se dozvěděla, že je v pokročilém stupni těhotenství a nelitovala těch překážek, které musela cestou vykonat.
Ano Boží duch stále bude vanout k člověku, ale záleží na každém z nás, jestli jej přijmeme, nebo ne. Jestli si vystačíme sami se sebou, anebo budeme mít pozorné oči, jestli i já nemohu s něčím přispět a někomu prospět. A to se stalo právě při setkání Marie s Alžbětou, protože pokud člověk nemyslí jen na sebe a své pohodlí, tak je Bohem obdarován. Ano Alžběta byla naplněna Duchem svatým, ale proč? No protože k ní Marie spěchala.
Ano, když i my vyjdeme Bohu naproti, tak i my můžeme být takovým zvláštním způsobem obdarováni. Stalo se to Abrahámovi, když vyšel ze své země, ze svého bezpečí. Stalo se to Mojžíšovi, když pásl ovce svého tchána Jitra a najednou toužil se dostat dál, než se kdy podíval a stalo se to i Josefovi, který byl svými bratry prodán do otroctví. A co měli tito tři mužové i Panna Maria společné? Že nikdy nezahořkli a vždy důvěřovali Božímu hlasu, nejen, když se jim dařilo, ale i když prožívali něco těžkého. A tak to měla i Panna Maria nebědovala a neříkalo, co si počnu, jestli mě Josef zavrhne a vydá potupě? Co si počnu, když mě ani moje vlastní rodina nebude chtít? Nereptá, neklesá na mysli, ale jde vstříc své tetě, aby jí pomohla s jejím mateřstvím.
A co na to Bůh? Ten naplnil Alžbětu Duchem svatým a ta ji zdraví nezvyklým způsobem. Ano tak jedná Bůh, když mu zcela důvěřujeme. Ano není to často lehké a často máme i pochyby, ostatně ty měl i Abrahám, Mojžíš a Josef, stejně tak Panna Maria. Často v našem životě není vše tak, jak jsme si představovali a i to měla Panna Maria, kdy s Josefem musí utíkat do Egypta, ale pokud budeme Bohu důvěřovat, tak vězte, že naše vlastní životy se naplní. Právě proto se Boží slovo stalo tělem, aby každého z nás naplnilo, pokud o to budeme stát.
Ano Bůh se stal člověkem a to je hlavní poselství vánoc, ale vždy bude záležet na nás, jestli my ho přijmeme nebo ne. Jestli mu vyjdeme vstříc, tak jako Panna Maria, když šla vstříc své tetě Alžbětě anebo budeme jen sedět a vzlykat, že si nás nikdo ani o těch vánočních svátcích nevšímá. Záleží pouze na nás, jestli to vtělené Boží slova se dostane i k nám, nebo se před ním uzavřeme. Tak tedy kéž spolu s Alžbětou voláme: Blahoslavená, blahoslavený jsi, protože jsi uvěřil, že právě pro tebe přišel Spasitel světa k tobě, který jsi jej přijal.
Amen