Liturgické texty: 1. čtení: Iz 40,1-5. 9-11
2. čtení: Tit 2, 11-14; 3, 4-7
Evangelium: Lk 3, 15-16.21-22
Ten dnešní svátek, svátek Křtu Páně velmi souvisí s tím svátkem, který jsme slavili minulou neděli a to svátkem Zjevení Páně, protože ti mudrci, kteří přišli od východu se poklonit narozenému Ježíši, tak přicházejí jako znamení, že Kristus se opravdu narodil pro všechny, nejenom pro židy. A tak jako Panna Maria umožnila klanění těch tří učenců od východu, tak teď, když je Ježíš křtěn v Jordánu, se k němu jeho Otec hlásí a říká: to je můj pravý a milovaný Syn a tím umožňuje, aby se k němu každý veřejně hlásil.
A tak vstupuje Ježíš do řeky Jordán a je od Jana pokřtěný a není to tak, že by tím byl tou vodou očištěn, protože to Ježíš nepotřeboval, ale děje se něco naprosto opačného Ježíš tím, že vstoupil do vody v Jordánu, tak tím ji posvětil a očistil. A nejen tu vodu v Jordánu, ale všechny vody na světě připravil ke křtu svým křtem a zmrtvýchvstání a touto již očištěnou vodou byl pokřtěn každý z nás.
Tedy tím Ježíšovým křtem se nám otvírá brána do nebe, ale ještě jsme tam nedošli a tak je třeba prosit za dar vytrvalosti a šťastné smrti. A je potřeba tam dojít, ale k tomu je potřeba vytrvalosti a věrnosti v dobrém a to je rovněž Boží dar a milost. Bůh nám pomáhá se tou branou do věčnosti dostat. A je třeba prosit za šťastnou hodinu své smrti. Prosíme o to v každém Zdrávasu, pros za nás hříšné, nyní i v hodině smrtí naši amen. A teď jde o to, a prosíme o to vědomě?
Lidé obyčejně považují za šťastnou smrt, smrt náhlou. Někdo umře náhle a lidé řeknou, no aspoň netrpěl a měl to rychle za sebou. Ale náhlá smrt nemusí být šťastná. Tedy možná spíš nenadálá smrt, protože naši předkové se modlili od nenadálé smrti, vysvoboď nás, Pane. Proč?
Protože náhlá smrt, nemusí být nenadálá, protože když člověk počítá s tím, že k Pánu půjde a je stále připraven a o to se musíme snažit a je důležité, být stále připraven, tak potom ta smrt může být náhlá, ale ne nenadálá a to je rozdíl. Ale to co je zlé, je smrt náhlá a nenadálá. A to se nám nesmí stát! A my si vyprošujeme od Pána Boha, abychom dostali ten dar touhy po svátosti smíření. Abychom se mohli vyznat ze svých hříchů, pokud těžších, tak abychom mohli získat skutečnou záchranu a vysvobození. A pokud všedních hříchů, tak abychom mohli získat očištění i od nich.
A potom také trpělivost a odevzdanost do Boží vůle, protože i utrpení, které přichází, spolu ze smrtí člověka očišťuje a hlavně ukracuje mu očistec. Dokonce jedna světice řekla: kdyby člověk přijmul hodinu své smrti od Pána rád, řekne: Pane voláš, tak jdu, tak nepotřebuje očistec vůbec. To je dobré vědět a o to usilovat, čili my potřebujeme ještě tento dar. A protože jsme si vědomi toho jak je veliký a rozhodující, tak víme, že je zapotřebí jej také vyprošovat druhým.
Především ve vašem případě svým dětem. V mém případě, vám všem. A prosit o to vytrvale. A se srdcem věřícím. Apoštol Pavel říká: s důvěrou a úzkostnou bázní pracujte na své spáse. A člověk si říká: jak můžou jít do sebe tyto dva pojmy, důvěra a úzkostná bázeň?
No a pak si řekne ano, protože člověk musí mít absolutní důvěru, že Bůh mě chce zachránit. A bázeň sám před sebou, protože já vím, že jsem schopen kdykoliv zklamat. Ta bázeň se týká mne, ne Boha, přičemž vždy převládá to moje vědomí, že Bůh je vždy mocnější, než jakákoliv moje slabost.
A to nám dává tu důvěru a v jistém slova smyslu rovněž naději a jistotu, že tou branou jednou projdeme. Nevíme kdy, ale že ji projdeme šťastně. Tak to všechno se skrývá ve svátku dnešního dne. Vděčnost za to, co už nám bylo dáno a nezapomeňme za to děkovat. Touhu uchovat se v této milosti, křestní nevinnosti a každá svatá zpověď nás do křestní nevinnosti vrací. A také prosba za šťastnou hodinu smrti a šťastný vstup do věčnosti, nejen pro sebe, ale také za ty, za které neseme zodpovědnost a kéž celého světa.
Amen