Liturgické texty: 1. čtení: Sir 35,15b-17.20-22a
2. čtení: 2 Tim 4,6-8.16-18
Evangelium: Lk 18,9-14
Tak dnešní podobenství o farizeu a celníkovi vykládal Pán Ježíš lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedlivý a ostatními pohrdali. Tak nevím, jestli se to týká nás, nebo ne? No asi ano, když je to v evangeliu. Ale co s tím? Dvě symbolické postavy farizeus a celník, dva obrazy důvěry, nebo nedůvěry, dva způsoby modlitby, dva způsoby života.
A samozřejmě, že bez hlubšího zamyšlení se nikdo z nás za farizea nepovažuje. Principiálně nechceme nikým pohrdat. A nechceme se nad někoho povyšovat, na druhou stranu zkuste se zeptat svých nejbližších, jestli to někdy z nás necítí. To podobenství zde není proto, abychom sebe, nebo druhé začali dělit do těchto dvou kategorií, jsou symbolické a je to tak jednoduché začít lidi rozdělovat, nakonec to pokušení známe všichni a většinou to tak i děláme. Ale to podobenství Pán Ježíš říká všem, protože v každém z nás je to pokušení zakládat si na sobě, na tom, co člověk dělá. Ta největší zvrácenost té modlitby farizea spočívala v tom, že vlastně nepochopil, že víra je dar, že modlitba je dar, že když s Bohem můžeme žít, tak je to nezasloužená milost a ne důvod pro to, abychom se nad někoho povyšovali.
Ta modlitba farizee je velmi zvláštní, Bože děkuji ti za to, že nejsem jako ostatní lidé, cizoložníci, podvodníci, lupiči, no tak, kdo z nás by chtěl takový být? Problém je, že on to přičítá sobě jako zásluhu. Je to zvláštní, když člověk svoji hodnotu srovnává s druhými, místo toho, aby se podíval na to, co jemu dal Bůh. To evangelium končí větou, každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
Víte mezi námi lidmi je jediný pokorný, a to Pán Ježíš. A my se staneme pokornými jedině tehdy, když jej budeme důsledně vyvyšovat nad svým životem. A podvolovat se jeho plánům a jeho pohledu na nás. A když budeme Kristu podřizovat celý svůj život, tak se potom nemusíme starat, co budeme v modlitbě říkat, protože budeme srdcem u Něho.
A samozřejmě, že budeme v důsledku prosit o Boží milosrdenství jak ten celník, protože si budeme vědomi, že ve srovnání s Ním každý z nás je hříšník a hřeší každý den a každý z nás potřebuje slitování. A přestane nás bavit posuzovat druhé podle toho, co jim nejde, protože budeme prosit za to, aby se jich Bůh ujal. Aby i On byl jejich Pánem života. Když nám pán předkládá ten dnešní text, tak jej prosme: Pane dej mě poznat, v čem se chovám jako farizeus, v životě, ve vztahu k druhým, ve vztahu k Tobě. Na čem si zakládám a kde vidím svoji hodnotu. V čem se odděluji od druhých a je zajímavé, že právě to slovo farizeus v překladu znamená oddělený. A kdykoliv se budeme oddělovat od druhého, byť by ten druhý byl největší hříšník na světě, tak vždy jsme špatně, protože my všichni jsme hříšníci, ale my jsme dostali tu milost, že to víme.
Na rozdíl od druhých, my umíme a můžeme Boha prosit za odpuštění a jsme povoláni prosit i za ty, kteří to neumí. My na rozdíl od nich jsme poznali milosrdnou lásku Boží, a proto jsme povoláni Boha prosit, aby i oni zakusili Boží slitování, aby se nemuseli před sebou a druhými vykazovat, co udělali sami, ale mohli svoji hodnotu odčítat z té nekonečné lásky Boží.
Prosme Pána tedy o tu milost, aby nás z těch skrytých farizeů v nás přivedl k té vděčnosti a Božímu slitování a v důsledku k tomu milosrdnému pohledu na každého kolem nás. Abychom se stali lidmi, kteří se stanou pokornými právě proto, že se budou důvěrně přátelit se svým pokorným Pánem.
Amen