Liturgické texty: 1. čtení: Iz 9, 1-3. 5-6
2. čtení: Tit 2, 11-14
Evangelium: Lk 2, 1-14
Chtěl bych vás zde ještě jednou přivítat, protože dnešní večer a dnešní noc je svatá a je jedno odkud, kdo přichází, je důležité, že jsme tady proto, abychom si připomněli, že dávat je mnohem radostnější, než brát. Abychom si připomněli, že svět, ve kterém žijeme, má smysl. Abychom si připomněli, že stojí za to být laskavý, dobrý a nebýt zlý. Jsme zde proto, abychom si připomněli, že Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Abychom si připomněli, že Ježíš, přišel ne proto, aby hlásal morálku, ale aby hlásal odpuštění.
Vánoce znamenají vítězství všeho dobrého, všeho krásného, všeho pravdivého. Vánoce znamenají vítězství Boha, vítězství pravdy a krásy nad vším zlem, nad vší nenávistí, nad vším, co je kde špatného. A Bůh, jak si to připomínáme, přichází na tento svět, ne jako přísný soudce, ale v podobě dítěte. V podobě dítěte, kterého se nikdo nebojí. V podobě dítěte, kterého cítíme potřebu především my ochraňovat, než kterého bychom my prosili o ochranu. A ano narození Ježíše v Betlémě nám připomíná nejen to, že Bůh miluje, ale také, že Bůh touží být milován. Že Bůh stvořitel tohoto vesmíru touží po lásce člověka.
Ten text, který jsme četli, je jeden z nejkrásnějších textů v Písmu a mluví o tom, jak se Bůh narodí v chudobě a určité improvizaci, ve velkém napětí mezi Josefem a Marií, ale přesto ten slabí pramének světla zvítězí nad veškerou zlobou. A nenechme se mýlit, vánoce jsou v Písmu velmi dramatické události. Jsou to chvíle, kdy chce Herodes zabít nově narozené dítě, jsou to chvíle, kdy Josef s Marií nenachází místo, kde by mohli spočinout, jsou to chvíle, kdy svatá rodina velmi brzy po narození Ježíše musí prchnout do Egypta. Nejsou to v žádném případě chvíle míru a pohody.
Ty vánoční události nám přinášejí veliké drama, ale drama, kdy láska vítězí nad vším zlem. A myslím, že to je i obrovský vzkaz pro nás žijící v této době v kontextu toho co slyšíme v rozhlasu a televizi. Svoboda totiž není věc, která je vždy navždycky daná. Svoboda je dar a musíme napnout kolikrát všechny síly, abychom si ji zachovali a abychom ji znovu každý den vybojovali. Možná rok, který bude před námi, napne naši vůli, naši lásku a naši trpělivost, možná až do krajnosti. Možná, že to bude rok, ve kterém se budou tříbit charaktery a jak to bude, to nevíme, ale co víme, že tento život dává smysl, že Bůh je nade vším a ta Ježíšova výzva po zmrtvýchvstání: nebojte se, má rezonovat v našich srdcích každý den, protože dobro je silnější, než jakékoliv zlo.
Slovo se stává tělem a přebývá mezi námi. Bůh tak miluje svět, že se stává člověkem, Bohu tak záleží na každém z nás, že přichází na svět v podobě člověka. A tím se i náš vlastní život stává darem Boží lásky. A že život každého z nás byl Bohem čekán a dopředu milován. A že život každého z nás má nekonečnou hodnotu a je velmi důležité, abychom byli dobří a nebyli zlí. Je důležité, abychom byli plni lásky a ne plni nenávisti, protože Bůh, který na jedné straně dává svobodu, tak na straně druhé snad až z úzkostí sleduje náš život, jakým způsobem tu naši svobodu použijeme.
A poprosme samotného Ježíše Krista narozeného, poprosme o přímluvu Pannu Marii a Josefa, abychom dny, které nám zbývají do chvíle naší smrti, tak abychom čas, který máme na této planetě, tak abychom jej naplnili dobrem a láskou, abychom šli po cestě, která vede k dobru, abychom žili v pravdě, která vede k Bohu samému. Neboť je to Kristus sám, který o sobě řekne, že je cestou pravdou a životem.
O vánocích my všichni si dáváme dárky. O vánocích také odpočíváme, navštěvujeme se a snažíme se být jeden na druhého laskaví. Myslím, že v tomto je něco hluboce náboženského, protože si připomínáme, že ty nejdůležitější věci našeho života jsou chvíle, kdy se zajímám ne o sebe, ale o ty kolem sebe. A každá taková drobnost je velký projev života, je to vzkazem, že život má smysl a že přes všechny trable a problémy stojí za to žít a že nám je spolu dobře, tak proto se navštěvujeme. A každé zastavení a slavení je výsměchem workoholismu a vánoce nám připomínají, že zde na světě nejsme proto, abychom se upracovali k smrti, ale že pracujeme proto, abychom žili.
A Ježíš, který se dnes narodil v Betlémě, tak jak si to křesťané přejí, tak aby to narození, které symbolizuje Betlémské světlo, tak aby svítilo v srdci každého z nás, aby se ten Ježíš narodil především v nás samotných. Tak tento Ježíš nám připomíná, abychom všechny naše síly směřovali k dobru. Abychom i ten svět učinili lepším, než když jsme se do něho narodili. A kéž nám k tomu pomáhá nejen matka Ježíšova Panna Maria, nejen svatý Josef, ale především Ježíš Kristus Bůh sám, který tak miloval svět, že se v dnešní noci narodil a věřím, že se Ježíš do tohoto světa rodí znovu a znovu v srdci každého z nás k větší Boží chvále a slávě.
Amen