Liturgické texty: 1. čtení: Iz 52, 7-10
2. čtení: Žid 1, 1-6
Evangelium: Jan 1, 1-18
To dnešní evangelium začíná nádhernými slovy: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Co to znamená? Že dříve, než bylo úplně vše, tak byl trojiční Bůh sám. A to je pro nás možná trochu problém, protože my si v tom našem lineárním čase nedokážeme moc představit, že něco zde bylo věčně.
Jednou jsme se o tom bavili v náboženství, kdy děti moc nemohli pochopit, že je zde něco věčně, že to nevzniklo, ale představme si takovou přímku, také nemá ani začátek a ani konec. A proč to říkám, právě dnes, kdy slavíme svátky vánoční? No protože to Slovo, které vše tvoří a bylo zde dřív, než vše, tak se stalo tělem, tedy člověkem, aby bylo naplněno naše lidství.
Traduje se takový příběh, že ďábel sám se od Boha odvrátil ne proto, že Bůh bude vždy větší než on, ale proto, že mu Bůh sdělil, jaký má plán s člověkem. Že se do člověka prostě vtělil, aby člověka zachránil a tehdy řekl ďábel ne: tak na tom já se podílet nebudu, protože potom člověk přeroste i mně.
Ano to je smysl toho dnešního evangelia, že nejen to, že Bůh tvoří a tvoří z ničeho, ale že tvoří slovem. A to slovo, kterým tvoří tak se stalo člověkem, právě proto, abychom i my měli podíl na jeho tvořitelské činnosti. A na to ďábel, o kterém se mluví, že byl nejchytřejší a nejkrásnější ze všech andělů, řekl ne. Tak to tedy ne, protože člověk by byl vyvýšen i nade mne. Ano takový je Boží plán s člověkem, že mu Bůh dal část své stvořitelské moci, aby byl člověk nejen zachráněn, ale také vyvýšen nade vše stvoření. A tak jak Bůh povolal Jana, jak jsme o tom slyšeli v tom nádherném dnešním evangeliu, tak si volá i každého z nás, abychom se stali svědky toho Božího slova. Abychom se především svým vlastním životem podílely na Božím plánu spásy, tak jak to dělal Jan.
Ale je zde občas jeden velký problém, o kterém mluví i to dnešní evangelium: do vlastního přišel, ale vlastní jej nepřijali. Ano Bůh nám nabízí spásu, ale zároveň chce, abychom i na té spáse měli podíl. A to nás nechává často velmi lhostejnými a pak pošlapáváme účel toho, proč jsme byli vlastně stvořeni.
Ano Bůh nás k tomu nebude nutit, stejně tak jak nenutil ďábla, který když poznal, jaký má Bůh plán s člověkem, tak když řekl, že nebude sloužit, tak jej Bůh nenutil. Jenže jaký to mělo dopad na Božího nepřítele? Fatální, protože on pošlapal účel svého stvoření. On se tak zahleděl sám do sebe, že se z něho stal dokonalý egoista. Jenže, co každou bytost, ať Boha, ďábla, člověka dělá opravdu šťastným? No to jaké má vztahy a to je i smysl vánoc, protože, co by byly všechny dary světa, kdyby ten, který vám je dal, mu na vás nezáleželo? Kdyby mu bylo jedno, jestli ten dar máte, nebo ne. Tak má vůbec takový dar cenu? Ano pro děti možná ano. Ano možná i pro nás dospělé, pokud ten dar je velké hodnoty, ale otázka je na jak dlouho? To je velmi dobře vidět u těch dětí, kdy ty vánoční dárky již 25 nejsou atraktivní. To je vidět i na nás, když si uvědomíme, že ty věci kolem nás, nás nemohou trvale uspokojit. A na čem pak záleží? No právě na tom, jaké máme vztahy.
A nejen to, právě do těch našich mezilidských vztahů se vtělilo Boží slovo, aby je naplnilo. Aby jim dalo nový smysl, kdy vím, že s těmi mými bližními je to někdy těžké, ale přesto vždy budu milované Boží dítě právě proto, že Bůh se stal jedním z nás, aby to naše lidství zcela naplnil. A to je smysl vánoc, protože pokud se tomu Božímu slovu zcela otevřeme, tak to Boží slovo, ten věčný Logos bude vycházet z každého z nás.
A záleží pouze na mně, jestli ty vánoce jsou pro mě důležité především z toho hmotného, nebo si uvědomuji, že já, ty i ty jsme milované Boží děti a pokud se budeme plnit Boží láskou, tak ta Boží láska bude vycházet i z nás. Proto se Bůh vtělil a právě proto můžeme slavit ty vánoční svátky. Tak kéž tím Božím slovem jsme dnes a denně plněni, abychom byli nejen jeho příjemci, ale zároveň i jeho dárci.
Amen