Liturgické texty: 1. čtení: Sk 6, 8-10; 7, 54-60
Evangelium: Mt 10, 17-22
Žijeme v době, která popírá fakt smrti a na prvním místě svých hodnot dává zábavu, to čemu tak ošklivě říkáme konzum, jídlo a pití a seriály. A když z tohoto uděláme smysl života, tak je zvláštní, že se dostáváme do společnosti, která má tolik depresí a řeší to různými úniky. Jsme v době, kdy známe pojem sebevražda, ale zároveň, kdy se vytrácí pojem mučednictví. A tak paradoxně ta smrt, kterou negujeme a před kterou prcháme, tak je tou smrtí do její náruče bezděky padáme.
Naopak, kdo bere vážně fakt smrti a kdo s ní počítá, tak je zároveň tím, který si velmi váží svého života. Je to skupina mučedníků, ale nikoli už sebevrahů, protože mučedník prstem ukazuje k nebi a připomíná nám, že jsou věci, které jsou důležitější, než tento život. Mučedník pohrdá smrtí, zatímco sebevrah pohrdá životem, protože nikdo z vás mě nestojí za to, abych tady žil a ani krása přírody. Takže nakonec je takový zvláštní paradox, protože ten, který bere vážně smrt, tak zároveň bere vážně i život.
No a to vidíme velmi vážně na tom vánočním tajemství a na tom svědci dnešního dne a to sv. Štěpánu. O vánocích jsme totiž byli neustále konfrontováni s Boží prozřetelností. Protože vše již bylo přislíbeno a skutečně se stalo, ale to neznamená, že člověk je ušetřen často i velikých bolestí a stresů. Když už Josef chce propustit Marii, tak teprve se mu zjeví anděl Páně. Svatá rodina musí prchnout do Egypta. Mesiáš se narodí někde v Betlémské jeskyni, tedy příběh, který je naplněn plný dramatu a rovněž osobního utrpení. A celý ten příběh pokračuje dál, kdy Ježíš bude plakat nad Jeruzalémem, který bude bičován a který sám nakonec umře na kříži. Také proto se říká o evangeliu, že je to jediná detektivka, kdy si uvědomím, že já sám jsem vrahem. Že já sám jsem součást toho příběhu a ano, za tyto moje hříchy Ježíš umírá na kříži.
A příběh pokračuje dál a vidíme na příběhu sv. Štěpána, jak svědectví jeho smrti se stává potvrzením celého Ježíšova příběhu. A pojďme ještě o krok dál, kdy říkáme, že krev mučedníků se stává semenem nových křesťanů a to můžeme vidět právě na tom dnešním čtení ze Skutků, protože ti, co kamenovali Štěpána, tak si složili oblek u muže, který byl Šavel a z něho se následně stal učitel národů sv. Pavel., který tu jiskru evangelia přinese do celého tehdy známého světa.
Tedy smysl dnešního svátku je, že pokud dáme Boha na první místo našeho života, tak se nám správně seřadí i všechny ostatní hodnoty, které v životě máme. A pokud nedáme Boha na první místo svého života, potom už je zcela jedno, jak seřadíme svoje hodnoty na místě třeba dvě až sto.
A tak na přímluvu Panny Marie, na přímluvu sv. Josefa a na přímluvu sv. Štěpána se pokusme Boha prosit, aby nám dal čisté srdce, abychom viděli správně. Aby nám dal Bůh odvahu k rozhodnutí a víru v to, že stojí, abychom směnili tento svět, který Bůh tak miluje za život věčný.
Amen