Liturgické texty: 1. čtení: Nm 6, 22-27
2. čtení: Gal 4, 4-7
Evangelium: Lk 2, 16-21
Každý rok přicházíme k Betlému, abychom skrze to co vidíme a slyšíme, tak abychom se otevřeli tajemství, které nás přesahuje. Je krásné, že na počátku bylo Slovo a to Slovo zaznělo k pastýřům, to Slovo zaznělo k Panně Marii, a to Slovo bylo hybnou silou, která dala do pohybu dějiny naší spásy. A to Slovo zní k uším každému, kdo chce slyšet.
Slovo, kterému, když se otevřeme, tak může proměnit náš život. Pastýři se otevřeli a dali se na cestu. Jenomže ta cesta pro každého z nás je příliš těžká, kdybych zůstal sám. Cesta víry není pro jednotlivce. Jediný, kdo šel v temnotě víry, byla Panna Maria. A nakonec i té dal Pán sv. Josefa, aby při ní stál a byl jí oporou. Proto ti pastýři si řeknou mezi sebou, pojďme, podívejme se, jakoby se povzbuzovali navzájem.
Je to normální, že na té cestě víry potřebujeme někoho, s kým sdílíme, to co prožíváme. Co se nás dotýká, jak tomu rozumíme, co to s námi dělá, protože všechny ty věci, které souvisí s naší vírou, jsou opravdu něčím, co nás přesahuje. My si můžeme zvyknout na figurky v Betlémě, ale není možné si zvyknout na to, že Slovo se stalo tělem, že Bůh vzal na sebe náš lidský úděl.
Tělo, jako máme my, že se Bůh stal člověkem, abychom my byli zbožštění. Že vstoupil do těch našich životních příběhů a že je přítomný všude, kde jsou lidé. Byl přítomný v té stáji a je přítomný v každém srdci a v každém domě, na každém místě. Ale uvidí jej jenom ten, kdo přijme Slovo. A kdo se tomu Slovu podřídí. Kdo si nechá do svého života mluvit. Kdo neučiní sám sebe středem svého života, ale kdo přijme Boha jako toho, kdo nám může do života mluvit.
My bychom mohli s pohledu spásy s přihlédnutím k vánočnímu tajemství říci: na počátku bylo dítě. Bůh, který vzal na sebe podobu dítěte, bezbranného, čistého, krásného a taky křehkého. Velikost těch pastýřů je, když viděli to dítě, tak uvěřili, že je v něm Bůh.
My máme oči, ale ty oči se mnohokrát dívají a nevidí. A proto prosme Pána, abychom, když společně sdílíme víru a také se dnes přicházíme podívat do Betléma, tak až tam budeme vidět malou figurku, anebo uvidíme malé dítě, nebo uvidíme jiné tajemství života, tak abychom uvěřili a dali průchod té vděčnosti a chvále našich srdcí, protože tajemství vánoc, nebude dovršené, dokud se my sami nestaneme dětmi plnými Boha.
Amen