Liturgické texty: 1. čtení: Neh 8,2-4a. 5-6. 8-1
2. čtení: 1 Kor 12, 12-30
Evangelium: Lk 1, 1-4; 4,14-21
Milý věřící, dnes a po většinu mezidobí v neděli budeme číst Lukášovo evangelium. Lukáš hovoří, že mnoho lidí se už pokusilo sepsat důležité události z Kristova života a Lukáš se rozhodl dát těmto výpovědím určitý tvar, aby Kristova nauka zůstala uchována i pro budoucí generace. Možná Vás právem napadne, proč jeden životní příběh máme zaznamenaný čtyřmi rozličnými autory. Jeden podle Marka, druhý podle Matouše, třetí podle Lukáše a čtvrtý podle Jana.
Bratři a sestry, každý ze čtyř evangelistů se u Krista soustředil na trochu jiný aspekt. Marek na Kristovi zázraky, Matouš na vztahu Mojžíšova zákona a přikázání lásky, Lukáš na Kristovo milosrdenství a Jan na oslavu kříže a spásu člověka. Přes tyto různé pohledy Kristovo působení na zemi bylo pouze jedno, ale my jej můžeme vnímat z více úhlů pohledu. To je jistě velmi obohacující a proto bylo velmi dobré, že Lukáš napsal Kristovo evangelium.
Bratři a sestry v prvním čtení jsme slyšeli, jak kněz Ezdráš předčítal lidu z Božího slova a lid po tomto slově velice dychtil. Ezdráš žil v době, kdy vyvolený národ po zakušení mnoha útrap se vrátil zpátky do Jeruzaléma. V prvním čtení jsme se mohli dozvědět, že lid doslova hltal Boží slovo, protože si uvědomil svojí bídu, kdy na Boha téměř zapomněl a přišel Boží trest, vyhnání celého národa do Babylonského zajetí. Problém dnešního člověka je, že když se má relativně velmi dobře, brzy zapomíná na Boží slovo.
V podobném duchu hovoří i vtělené Boží slovo Ježíš Kristus. Přiblížilo se Boží království, je vyhlášeno milostivé léto, aby všichni lidé mohli dojít k spasení. Dané milostivé léto se týká každého z nás díky Kristově velikonoční oběti a slavnému zmrtvýchvstání a má se realizovat skrze církev, která je Kristova vyvolená. Kdo je církev? Církev je každý pokřtěný, tedy my sami. Sv. Pavel, také církev přirovnává k tělu a Krista k hlavě. My sami jsme jedním z údů Kristovy církve. Sv. Pavel také v dnešním druhém čtení hovořil, že žádný orgán nám nemá být lhostejný, i kdyby se jednalo o orgán sebemenší, protože pokud jeden orgán strádá, potom strádají všechny údy. V dnešní době se mnoho hovoří o krizi víry, ale často se ptám i sám sebe, jestli krizi víry nezpůsobuji i já sám svým vlastním jednáním a lhostejností ke svému okolí. Vždyť víra není jen o vztahu mezi mnou a Bohem, ale i mezi lidmi, protože žádný člověk nemůže přežít bez kontaktu s jinou osobou. Podobně jako žádný úd těla nemůže zcela nezávisle přežít bez údů ostatních. Možná mně můžete právem namítnout, že mnoho lidí žije bez určitých údů, ale jejich život je nějakým způsobem ochuzen. Proto, aby se skutečně i v naších farnostech mohlo realizovat Kristovo milostivé léto, je třeba navazovat správný vztah nejenom k Bohu, ale i k lidem, kteří se pohybují v naší blízkosti. Kéž se nám to daří.
Amen