Liturgické texty: 1. čtení: Sir 27, 5-8
2. čtení: 1 Kor 15,54-58
Evangelium: Lk 6,39-45
Když mně bylo kolem 20, tak vím, že jsem rád dělal rychlé soudy, nad tím a tím a tím a hned jsem měl na vše rychlou odpověď. Po mnoha životních nárazech, selháních, jsem si uvědomil, že ani já nejsem ten pan dokonalý. Protože, kdo je to ten dokonalý? Ten, kdo soudí lidi kolem sebe, ale na sebe a své vlastní chyby se dívá velmi shovívavě a musím se přiznat, že s tímto pokušením sice méně, ale stále bojuji pořád.
Jenže jak takového člověka nazývá Písmo? No právě tím slepcem a o to hůř, že i ty druhé vede k slepotě, protože, kdo je tím slepcem, co vede a strhává i druhé? No právě ten, který ty své vlastní chyby nevidí, ale hned vidí ty chyby na těch druhých a ještě o nich vytrvale mluví. Kdyby ten byl takový a takový, ale sám na sebe se nedívá, jestli opravdu žije podle Božího zákona. Ano chceme druhé vést, ať v práci, tak především doma, manžel by nejraději převychovával svoji ženu a ona zas jeho, ale je otázka, jestli k obrazu Božímu, nebo k obrazu svému. Pokud k obrazu Božímu, tak i tady je třeba varovat, protože Bůh nám dal svobodu a to i svobodu dělat své vlastní chyby. Pokud k obrazu svému, tak potom se podobáme právě tomu slepci, který vede toho druhého a oba spadnou do jámy.
A v evangeliu se dále praví, že učedník není nad svého mistra, pouze se mu může vyrovnat a nám se chce říci, ale to je pěkná hloupost, vždyť je mnoho šikovných lidí, kteří překonávají své učitele. Jenže, kdo je v tomto příměru Mistr, no to je sám Ježíš a pokud se na sebe řádně podíváme, tak skutečně jeho lásky a oběti nedosahujeme, jenom několik málo světců se mu dokázalo přiblížit.
A pak ten krásný příměr o trámu a třísce a proč nám ta tříska v oku druhého tak vadí. No protože sami buď ke svaté zpovědi moc nechodíme anebo ji bereme velmi formálně, jenže co se pak stane? Že svoje hříchy a poklesky moc nevidíme, že je ani Bohu nepředkládáme, a pokud Boha k sobě nepustíme, tak ani on k nám nevstoupí, protože tak moc On respektuje naši svobodnou vůli. No a co se stane pak? Že svoje vlastní zranění neléčíme a pak jsme velmi citliví, někdy až přecitlivělí na chyby druhých a takoví vždy budeme, když sami v sobě nebudeme mít Boží pokoj a odpuštění, protože nikdo nikdy nemiloval víc bez podmínek, než Ježíš Kristus. Ano i my milujeme, ale často tak, že zde musí být něco za něco a takový vztah často máme i k samotnému Bohu, tak když si mně Pane, v mé prosbě nevyhověl, tak já už s tebou nechci nic mít. Ano, to vše se skrývá za tou třískou a tím trámem. A ano i my máme být těmi, kdo odstraňují ty zranění v druhých a je to i naše povinnost, protože často není nikdo jiný, ale pokud sám zažívám nelásku a nepřijetí, tak jak potom mohu tu Boží lásku zprostředkovat?
Zdá se nám to těžké, no jistě ano, protože to mně asi každý z vás potvrdí, že když se vše neodvíjí podle jeho představ, zvláště v zásadních věcech, tak člověka více čí méně chytne nerv a je na ty druhé minimálně velmi nerudný. Jenže co se tím stane? Že svými vlastními zraněními, zraňuji především ty, na kterých mně záleží, a ještě bych jim chtěl tahat jejich třísku. No a asi si můžete rychle domyslet, jak tohle asi může dopadnout. Tahat třísku z oka bližního můžu jedině tehdy, kdy stojím v Boží blízkosti, kdy vím, že často selhávám, ale ze svých hříchů se poctivě vyznávám a jsem naplněn Boží láskou, kdy dokáži odpouštět i svému nepříteli, jak jsme to měli minulou neděli a to ne kvůli němu, ale kvůli sobě.
Ano, je to těžké, ale pokud se po této cestě vydáme, tak vězte, že se budeme podobat tomu dobrému stromu, které nese dobré ovoce, a budeme nositeli pokoje pro všechny, které budeme dnes a denně potkávat. A můžeme si říci, ale to přeci nejde a ano, ono to opravdu nejde bez toho, abychom se navázali na Boží milost a lásku. O tom totiž mluví i závěr dnešního evangelia, to co čteš, na co se díváš, s jakými lidmi se setkáváš a mluvíš, tak právě z čeho čerpáš, tak to z tebe bude také vyvěrat. Pokud se stále plníš hněvem a povrchností, tak z tebe asi nebude klidný a hloubavý člověk, který jde až za hranici zjevného. Pokud rád posloucháš a díváš se na nemravné věci, tak asi nebudeš cnost sama. A tak dále a můžeme začít třeba hned, o co se nejdřív zajímám, kdy vyjdu ven z kostela? Co je hlavní náplní mého všedního dne? A tak dále. Och Pane, jak je těžké být stále v tvojí blízkosti, ale vím, že je to jediná cesta, která může uzdravit nejenom mne, ale také ty, které mně posíláš dnes a denně do cesty a tak se snažme s Boží pomocí po té cestě stále jít.
Amen