Liturgické texty: 1. čtení: Dt 26, 4-10
2. čtení: Řím 10, 8-13
Evangelium: Lk 4, 1-13
Když každý rok na první postní neděli čteme o tom, že Ježíš byl pokoušen ďáblem, tak je třeba především říct, že ta pokušení byla opravdu reálná. Ježíš byl stejně člověk, jako každý z nás a i On v těch pokušeních mohl reálně selhat. Co však bylo jiné? To, že On byl naplněný Duchem svatým a tím Duchem může být naplněn i každý z nás, ale jen tehdy, když mu to dovolí, protože jedině tak může člověk obstát před pokušením zlého ducha. Ne svoji vůlí, ne svojí inteligencí, ne svoji vlastní silou, ale v síle milosti posvěcující Ducha svatého a každým hříchem si od této milosti více, či méně uzavíráme přístup a právě proto na začátku postní doby zaznívají ty krásná slova, obraťte se a věřte evangelium.
A Ježíš stejně jako my, je pokoušen ve třech oblastech, v oblasti vlastnit a mít majetek, v oblasti ovládat lidi a v oblasti ovládat Boha. Zdá se vám to divné, tak se na to podívejme pěkně zblízka.
Jsi-li Syn Boží, tak proměň tento kámen ve chléb. Nejdříve ďábel útočí na Ježíšovo synovství, tak jako útočí na synovství každého z nás. Prosím tě být tím křesťanem je pěkný opruz, vždyť ten tvůj soused pohan se má daleko lépe než ty, vždyť on má tolik věcí a ty se denně modlíš a co z toho máš! Kdybys byl pořádný vykuk tak se máš lépe, než on. Ano to je ta naše touha něco vlastnit a může jít i o dobrou věc, přeci, když má Ježíš hlad, tak proč by nemohl proměnit kámen v chleba, aby se pořádně najedl, vždyť chléb je přeci Boží dar a každou mši svatou o něj prosíme.
Jenže ono je to jako s tím prvním hříchem. V knize Geneze se praví, že v té zahradě byl strom poznání dobra a zla a nevím, jestli vás někdy napadlo a proč tam vůbec byl? Já jsem to bral vždy tak, že tam byl proto, aby člověk tím, že si dokáže něco odepřít a poslechnout Boha, tak dorostl do Boží lásky, ale on tam je ještě jeden rozměr. Asi po nějakém čase by sám Bůh nabídl člověku, aby z něho okusil a tím poznal dobré a zlé, ale teprve tehdy, kdy člověk by to nejen poznal, ale dokázal s tím i správně zacházet. A problém prvního hříchu byl především v tom, že si člověk myslel, že to zvládne sám a bez Boha a tak nastartoval svůj osud. A my to máme někdy úplně stejně, že si třeba i na Bohu nebo bez něj vydupeme nějakou věc, které sama o sobě není špatná, ale ona nás spálí, protože jsme ještě nedospěli k tomu, jak s ní správně zacházet. A to bylo i zde, Ježíš dělal daleko větší zázraky, než je proměnění kamene ve chléb, ale dělal je vždy s vůlí svého Otce.
Druhé pokušení moc nad lidmi. To všechno ti dám, když se přede mnou skloníš. Ach Pane, jak jsme náchylní, že když druhé chceme něčím zaujmout, tak si dokážeme vymýšlet různé báchorky, tak někdy sami sebe idealizujeme, až je to směšné, nebo tak moc idealizujeme své děti a vnoučata. No tem můj kluk, on sice do kostela nechodí, ale jinak je to svatý člověk. Nebo v partnerství, kdy chceme mít nad tím druhým navrch, tak někdy použijeme i cestu, která je neslučitelná s Božím zákonem, a to je právě to druhé pokušení, kterým procházel náš Pán a Spasitel.
A třetí pro nás křesťany možná to nejzáludnější, vlastnit samotného Boha. A člověk si řekne, ale s tím já problém absolutně nemám. Jenže co se stane tehdy, kdy se třeba modlím za uzdravení třeba někoho v rodině a Bůh se zachová jinak? Kdy On nevyslyší moje prosby a oběti, které jsem mu předložil. Kdy se modlím, aby dobře dopadla nějaká těžká zkouška, a ono to nedopadne. Kdy se modlím za své děti, abys je zachoval při víře, a ony odpadají stále víc. Ano je dobře si uvědomit, co se ve mně děje, jestli i přes to přese všechno zachovávám Bohu věrnost, anebo od něho odpadám. Pane, já tě budu mít rád dokud. Já v tebe budu věřit dokud. A ano ono je těžké zachovat věrnost, kdy se mně zdá, že celý ten můj život, nebo těch mých nejbližších jde do kopru. A právě tehdy ďábel nejvíce útočí, tak se na to vybodni, to nemá cenu, protože ani Bůh tě nevyslyší, ale ona to není pravda. On tě vždy vyslyší, ale možná se zachová jinak, než si čekal a právě v tom je to třetí pokušení, kde člověk pokud spoléhá jen na svoji vlastní sílu, může velmi rychle selhat.
A ďábel může použít i Boží slovo, protože On je znalec Božího slova a člověk, který si myslí, že Boží slovo zná velmi dobře, tak může velmi rychle podlehnout i své vlastní pýše. Proto je tak důležité žít ten svůj život věřícího ve společenství, protože když jeden začne být mimo, tak jej ti ostatní mohou strhnout nazpátek. Proto také Písmo jasně říká, tam kde se shromažďují dva, nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich. Tam vane Duch svatý a pouze v jeho síle i my můžeme odolat pokušení, protože nemysli si ďábel je mocnější, než jakýkoliv člověk, který je sám. A pouze v síle společenství a modlitby se můžeme dnes a denně naplňovat Duchem svatým, tak jak byl naplněn Ježíš, když ten svůj zápas musel vybojovat. A pokud selžeme, tak tu vždy máme svatou zpověď, abychom se znovu a znovu očišťovali a tím se disponovali k přijetí Ducha svatého, kterého nám sám Ježíš nabízí, tak kéž v jeho síle dokážeme zápasit nejenom se zlem, ale rovněž prokazovat dobro, ke kterému jsme byli stvořeni již na počátku světa, abychom naplnili svoje lidství.
Amen