Liturgické texty: 1. čtení: Ex 3, 1-8a. 13-15
2. čtení: 1 Kor 10,1-6. 10-12
Evangelium: Lk 13, 1-9
Proč Bůh nezasáhne, když se děje zlovůle lidí? Proč Bůh nezasáhne, když se stane nějaké velké neštěstí? To jsou otázky, na které se hledá vždy těžce odpověď, a můžeme si říci, že Bůh vždy respektuje svobodu a to i tehdy, kdy se dělá něco špatného, ale přesto?
Ježíš ten dnešní text zasazuje do tématu znamení času. Znamení toho, jak máme ve svém vlastním životě vnímat ty věci, co se dějí kolem nás a ne jen vnímat, ale snažit se s nimi pracovat. Ano to první byla zlovůle Piláta, který z pohledu moci udělal čin, který otřásl a pobouřil celý židovský národ. A ano, mnoho lidí začalo proti tomu aktivně vystupovat a říkat, takhle to dál nejde a rovněž dělat rychlé soudy, jak by se to mělo napravit. A to je typické pro každou dobu.
Jistě jste si všimli, že v poslední době je velká poptávka útočení na církev, ať se to týká majetku, nebo, co je horší na sexuální zneužívání kněžími. Netvrdím, že se to nikdy nestalo, ale přijde mně to v poslední době jako veliký hon na celou církev. A ti zapálení a horliví, kteří mluví, jak by se měla církev očistit a omluvit, tak většinou v církvi vůbec nejsou, nebo kvůli vlastním problémům se s církví rozešli. Ještě donedávna jsem byl v jedné facebookové skupině, která se jmenuje církev navzdory, a většinou tam byli velmi zajímavé příspěvky, že přesto, že ani v církvi není vše ideální, tak já tam jsem a na církvi mně záleží.
V poslední době to však bylo jinak, začalo se zde velmi silně útočit na představitele církve, že se mají stále omlouvat a možná dokonce i rezignovat. A jeden přispěvatel krásně napsal, že první, co může udělat každý z nás, tak je začít od sebe. Snažit se zlepšit tu místní komunitu církve, kde žije, zvláště teď, v době postní. A ten, co nejvíc tepal do všech biskupů, tak napsal, že v církvi vlastně není. Že do kostela nechodí a církev zevnitř tedy měnit nemůže. A já si řekl: a kde se v něm vzala ta síla horlit, jako ten největší zastánce církve, když církev ke svému životu vlastně ani nepotřebuje? Kde se bere ta síla mluvit a moralizovat druhé, když sám mám máslo na hlavě. Ano nepopírám, že zde jsou problémy, ale říkat ten by měl to a to a to a sám ruku k dílu nepřiložit, tak to mně přijde velmi pokrytecké.
Druhý případ je složitější, co když se stane nějaké velké neštěstí, které možná ani nikdo z lidí nemůže ovlivnit. Neměl by tomu Bůh zabránit? Neměl, a víte proč? Protože ten život zde na zemi je pomíjivý. Ano, můžeme zde žít do 150 let, ale stejně dříve, nebo později budeme muset opustit tento svět a i skrze ty útrapy a znamení časů máme dorůst do Boží lásky. Máme si být vědomi toho, že i skrze utrpení, často nikým nezaviněná, máme se zaměřit na to, co je pro náš život nejdůležitější.
A i o tom mluví Ježíš v dnešním evangeliu. Nevysvětluje a neodsuzuje hrůzný Pilátův čin. Nevysvětluje, proč se muselo stát to či ono, ale říká, snaž se, abys nedopadl stejně, a abys byl na odchod z tohoto světa řádně připraven, byť by to mohlo nastat právě dnes.
Snaž se dnes a denně žít v Boží přítomnosti a být připraven na Boží království. Ano, to se skrývá za těmi slovy, pokud se neobrátíte, podobně zahynete, protože, co je člověku platné, že třeba odchází z tohoto světa v rodinném kruhu, když není smířen s Bohem?
O tom mluví, to dnešní evangeliu, kdy Ježíš říká to podobenství o fíkovníku. Kdo je to totiž ten fíkovník? Tím fíkovníkem je každý člověk, který nežije s Bohem a Ježíš chodil po celém Judsku a Palestině tři roky a lidé nic. A kněží a církev hlásá Krista ukřižovaného a vzkříšeného přes dva tisíce let a mnoho lidí také nic. A přichází soudce a říká, poraz jej, tady zabírá místo. A kdo je ten soudce? To jsou ti, co tak rádi horlí pro rádoby spravedlnost. To jsou ti, co si myslí, že všechno ví a na všechny mají jednoduchá řešení a všechny by nejraději odsoudili, jen sami na sebe se dívají velice blahosklonně.
A co na to Ježíš? Neodsuzuje, ale nabízí sám sebe za všechny. To je totiž ten milostivý rok, když ten, který se o ty své stará říká: Pane, vydrž, dej mu ještě jeden rok. Ano, my to říkáme při každé mši svaté, On za nás všechny položil tu výkupnou oběť. A ten milostivý rok, tak to je celý náš lidský život, kdy má člověk možnost obrácení.
Ano, zde se krásně projevují ty Ježíšova slova, nesuďme, abychom nebyli souzeni a přimkněme se spíš ke Kristu, než k spoléhání se na své vlastní síly. Ano, farizeové se často přeli s Ježíšem, když mu říkali: kdo jsi ty, že nás chceš soudit, našim soudcem je Mojžíš. A Ježíš jim správně řekl: chlapci milí, pokud chcete být souzeni podle Mojžíšova zákona dobře, já vám nebráním, protože soud podle Mojžíšova zákona je daleko tvrdší, než soud skrze Ježíšovo milosrdenství.
Ano i zde se člověk musí obrátit a změnit své smýšlení, ale ne kvůli Ježíši, ale kvůli sobě, protože pokud chci soudit podle lidských měřítek, tak před Bohem bych nikdy nemohl obstát. To je totiž ta jediná cesta. A znamení času a někdy i ty katastrofy, které přinášejí, ať způsobené lidmi, nebo takříkajíc vyšší mocí nás mají přivést k jediné věci, k zamyšlení se nad tím, co je hlavní v mém vlastním životě. Tak kéž by to byla cesta, která vede k Boží slávě.
Amen