Liturgické texty: 1. čtení: Sk 14, 21b-27
2. čtení: Zj 21, 1-5a
Evangelium: Jan 13, 31-33a. 34-35
Oslava, co se nám vybaví pod tím slovem? No asi něco příjemného. Oslava narozenin, narození dítěte. Velká událost týkající se mé rodiny atd. Také možná oslava nad nějakým výjimečným sportovním výkonem, zvláště teď, když probíhá MS v hokeji. To všechno bychom asi řekli, kdyby se nás někdo zeptal, co si vybavíme pod slovem oslava, a budu oslaven. Budu oslaven, možná i veřejná gratulace a hold. Zavzpomínání na to, co jsi dobrého vykonal.
A nyní oslava podle Boha, kříž. Ano, když Ježíš mluví o své oslavě, tak o ní mluví při poslední večeři poté, co Jidáš dokonává svoji zradu. Když Ježíš mluví o tom, že bude oslaven v Bohu, tak mluví o cestě kříže. Ano, to je oslava podle Boha. Nepřijde vám to divné? No tak mně ano, ale když se na to podívám, tak ne zcela. V roce 1998 jsme asi všichni, kdo se aspoň trochu zajímáme o hokej, oslavovali naše hokejisty, kteří vybojovali zlaté medaile na olympiádě v Naganu. A člověk si ani neuvědomoval, co to ty hokejisty stálo úsilí a námahy. Když pořádáte nějakou rodinnou, nebo farní slavnost, tak si rovněž mnoho lidí neuvědomuje, co to ty, kteří to chystají, stojí úsilí a námahy. Ano, to jsou zdánlivé drobnosti, které při té velké slavnosti, při té oslavě už nejsou tak vidět, ale jsou naprosto nutné, aby ta oslava mohla proběhnout. A o co více, kdy jde o oslavu Boha. Ale, kdo to musel zaplatit a vytrpět, člověk? Ne, ale Bůh sám.
Ano, když Bůh dělá oslavu, tak ji také jako správný hostitel zaplatí a to ne penězi, ale svojí vlastní krví. A proč to vlastně dělá? Tak to se můžeme dočíst v druhé polovině dnešního evangelia, kdy Ježíš říká: milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás. A jaká je ta jeho láska? Do krajnosti. Do úplné krajnosti, do poslední kapky krve, tak Bůh miluje člověka. A nejen, že miluje, ale také chce, abychom se tak i milovali my, protože to je ta opravdová láska.
Co člověku pomůže, když mu budu stále říkat krásná slova a přitom skutek utek. Co člověku pomůže, když budu jen planě vzdychat a říkat, já bych tak rád a přitom nic. Ne pravá láska a stejně tak oslava se buduje činy a činy, které člověka něco stojí, jinak to totiž nemá ani valný význam. Ano, to se skrývá, za těmi slovy milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás a podle toho poznají, že jste moji učedníci. Ne, že si něco odsedím, nebo odstojím, ale že i já se zapojím pro dobro druhých a nebudu počítat, a co z toho budu mít já. To je pravá láska a pravá oslava, o které mluví Ježíš v dnešním evangeliu.
A že nás lidi budou mít za blázny? No ať, ale právě podle toho poznají, že jsme praví Kristovi učedníci. Ale nejen, že poznají, ale možná je to bude i fascinovat, protože pokud člověk dokáže žít jinak, než podle toho má dáti, dal, tak teprve potom dokáže naplno prožívat vztahy se svými nejbližšími a to by měli být minimálně všichni věřící.
Ano, vím, že je to těžké, protože i v církvi je mnoho těch, kteří se jenom vezou a někdy je těžké i takového člověka mít rád, ale je to příkaz, který nám dal náš samotný Pán. Milujte se navzájem, ne vyberte si toho, kterého budete mít rádi a koho neradi, ale mějte rádi všechny, tak jak já jsem měl rád všechny.
Ono to ostatně říkáme při eucharistické modlitbě, on za nás za všechny položil svůj život a evangelista Jan k tomu říká, že nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo za své přátele položí svůj život. A kdo jsou Ježíšovi přátelé? Všichni lidé, samozřejmě vždy záleží na každém, jestli Ježíšovo přátelství přijímá, nebo ne, ale Ježíš z něho nikoho nevyjímá.
A tak jak žil On zde na zemi, tak také chce, abychom žili i my, tak kéž do té jeho lásky i skrze oběti dorůstáme.
Amen