Liturgické texty: 1. čtení: Př 8, 22-31
2. čtení: Řím 5, 1-5
Evangelium: Jan 16, 12-15
Dnešní slavnost, slavnost Nejsvětější Trojice je pro nás křesťany zdánlivě asi nejméně pochopitelná, ale přitom zcela zásadní. Proč? No, protože ukazuje vnitro božský vztah, do kterého máme celý život dorůstat a který je i základním pilířem nebeského království.
A spousta křesťanů se rozhodla tuto otázku víry zcela ignorovat. Já mám jednoho Boha a trojici do toho netahejte. Jenže pokud by byl Bůh jen jeden, tak ke komu by mohl mít vztah? No buď jen sám k sobě a potom by byl dokonalý egoista, nebo k těm lidem na zemi a potom by byl na těch lidech závislí.
No to jsem z toho blázen, co to tu ten pan farář říká? Tak jinak, nejdokonalejší obraz Boží trojice je fungující rodina. Láskyplný vztah mezi Otcem a Synem a plod jejich lásky třetí, a to Duch svatý. Stejně tak fungující rodina. Z láskyplného vztahu mezi mužem a ženou se rodí třetí, a to dítě. A nejen, že rodí, jako ve vztahu v Boží Trojici má nezaměnitelnou úlohu Otec, Bůh Stvořitel, Syn Bůh Vykupitel a Duch svatý Bůh Těšitel, tak i v rodině má každý svoji nezaměnitelnou roli, svoje práva, ale také svoje povinnosti a nejhorší je, když dítěti dám úplně všechno, o nic se nemusí starat a pak se divím, že když po něm něco chci, tak nemá čas.
Ani Bůh takto nejedná, vždy jedná ve shodě s těmi dvěma druhými osobami, ale každý má svoji nezaměnitelnou roli. Svět a celý vesmír tvoří především Bůh Otec, vždy za přítomnosti Syna a Ducha. Na kříži trpěl primárně Syn, ale ne bez Otce a Ducha. A těšitel po letnicích je Duch, ale vždy v souladu Otcem a Synem. Stejně tak ve fungující rodině, každý má svoji nezaměnitelnou roli a blázen je ten, který chce absolutní rovnost mezi mužem a ženou, protože, muž a žena mají jinou fysiologii a v některých činnostech jsou lepší ženy a v některých muži. A proč tomu tak je? No proto, aby se doplňovali, aby si nemysleli, že na vše stačí člověk sám. Ani Bůh není věčná samota, ale společenství osob a nás stvořil zrovna tak.
Ano i Bůh Otec má trochu jinou úlohu, než Bůh Syn a Duch svatý a stejně tak každý člen ve fungující rodině. I zde má určitou úlohu muž, určitou úlohu žena a určitou úlohu děti. Ano tyto úlohy se překrývají, stejně jako v Boží Trojici, ale každý z nás je v něčem dovednější a v něčem méně.
A proč tomu tak je? No právě proto, že jsme bytostmi bytostně vztahovými, a to co je vůbec nejdůležitější je, jaké máme vztahy mezi sebou navzájem. A nejen mezi sebou, ale i s naším Bohem, který je již sám v sobě bytostně vztahový, protože je společenství osob. A tím se uzavírá kruh, který nemá ani začátek ani konec, protože co člověka dělá tím čím je a co jej činí trvale šťastným? To je právě to, jaké má vztahy jak k Bohu, tak k sobě, tak bližním, protože žádná věc, ani peníze nemohou člověka trvale uspokojit, pouze vztahy, které buď aktivně žije, nebo nežije.
Ostatně o tom hovoří i přikázání lásky, které zde není proto, aby nás deptalo, ale naopak aby naplnilo naše životy, již zde na zemi a zní: Miluj Boha nadevšechno a bližního jako sám sebe. A proč Boha nadevšechno? No protože On už ten vztah plné lásky má sám sobě a jak to? No protože je společenství osob, které se vzájemně milují láskou, jakou si my sami pořádně ani neumíme představit. U Boha i ty největší tajemství jsou prostá, jen my lidé je někdy naprosto zbytečně komplikujeme.
A co je z dnešní slavnosti důležité? Boží Trojice zde není proto, aby nám komplikovala život, ale je zde proto, aby nám ukazovala, že to co je pro život důležité je, jaké člověk žije vztahy. Abych měl i správný vztah sám k sobě, uměl i sám sebe obdarovat, ale abych dokázal být i zdravě náročný jak sám na sebe, tak i na ty, kteří jsou v mé blízkosti. Abych druhými nemanipuloval, protože ani Bůh to nedělá, ale abych také druhého netahal z brindy, když mají tu možnost si pomoci sami. Ani Bůh to tak nedělá, protože Bůh Otec by mohl být jednak stvořitel, tak také vykupitel a tak také těšitel a Synu a Duchu mohl říci: nechte to na mě, já vše zvládnu sám. Ano On by to zvládl, ale chtěl, aby i oni měli podíl na jeho kralování. Tak je to správně a blázen je ten, který třeba ve vlastní rodině vše dělá sám a pak se diví, že ta rodina, nebo farnost nefunguje. Nemůže, protože je velký rozdíl, když mám na té věci podíl a pak si toho daleko více vážím, než když k tomu přijdu jak slepý k houslím.
A co je úplně nejdůležitěji. To jak se vztahy snažím žít již zde na zemi má velký dopad i na to, jestli budu chtít vstoupit do Božího království, protože, co je podstata Božího království? Dorůstání do plnohodnotného vztahu s Trojičním Bohem a se všemi, kteří jsou již v Boží slávě, a to se máme učit už zde na zemi. Ne druhého pohlcovat, manipulovat s ním, ale brát jej, ale i sebe s odlišnostmi, které máme, navzájem si pomáhat a doplňovat, být zdravě náročný, jednak na sebe, ale i na své okolí, nebát se obětí a tím dorůstat do Boží trojiční lásky, která má ten dokonalý vztah již sama v sobě.
A tak Ti Pane, děkujeme, že nejsi věčná samota, že si více vztah, než osoba a nám samotným nabízíš vztah, jak s Tebou, tak se sebou navzájem vzájemně do všech vztahů dorůstat.
Amen