Liturgické texty: 1. čtení: Kaz 1,2; 2, 21-23
2. čtení: Kol 3, 1-5. 9-11
Evangelium: Lk 12, 13-21
Marnost nad marnost, všechno je marnost, to si člověk vybaví film české klasiky, kde je řečeno, je to marný, je to marný, je to marný. Jenomže to není výpovědí toho textu, který má velmi úzkou souvislost s dnešním evangeliem, protože to slovo marnost má ve SZ významu zakotvenu především tu pomíjivost, tedy ten překlad by měl spíš znít je to pomíjivé, je pomíjivé, je to pomíjivé, což by byl správnější význam, hebrejského slova hebel, který náš liturgický překlad překládá jako marnost. Takže bychom měli, spíš citovat ten výrok z knihy Kazatel, že všechno je pomíjivost a to je zkušenost, kterou asi všichni máme, že vše jednou pomine. Např. pečivo, které koupíme v obchodě a nesníme jej, tak pro naši potřebu pomíjí velmi rychle. Zkazí se nám, jídlo, už není poživatelné. A tak jak zde na zemi má každá věc svůj poločas rozpadu, tak skutečně to platí úplně o všem, tady na zemi je pomíjivé úplně všechno. Je to naše zkušenost, víme to.
A to také popisuje kniha Kazatel a v tomto smyslu musíme chápat i to dnešní evangelium. A v něm k Ježíši přichází ten člověk a říká mu: zastaň se mě vůči mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví. A pokud bychom to četli povrchně, tak bychom si řekli: Pán Ježíš se jej zastat nechce, protože mu říká: člověče, kdo mě nad vámi ustanovil soudcem, anebo rozhodčím. Je to proto, že Ježíš nesouhlasí s tím, že by měl člověk právo žádat to, co mu náleží?
To samozřejmě člověk právo má, protože církevní definice spravedlnost zní dát každému to, co mu náleží. A Bůh je spravedlivý, takže to nebude asi v tom, že by se Ježíš nechtěl zastat spravedlnosti. Těžko Ježíše z tohoto obviňovat, protože máme různé důkazy z evangelia, že jemu na spravedlnosti záleží a ke spravedlnosti patří i to, že člověk chce být šťastný už tady na zemi a Bůh s tím souhlasí. On si také přeje, aby byl člověk už zde na zemi šťastný. Byť víme, že tomu tak vždy zde na zemi není, ale touha, která nás k tomu vábí, tak tu touhu do nás vložil Bůh.
On nás chtěl a stále chce šťastné. Jednu dobu v křesťanství panoval mylný názor, máš duši, tak jen o ni se starej a to ostatní zde zanechej, ale to není správný názor. Musíš se starat o věčnost, o svoji duši, ale Bůh si přeje, abys byl už tady šťastný, tak je k tomu třeba něco udělat a je to tak správné. A ty důkazy v evangeliích, že Ježíši jde už o pozemské štěstí člověka, to najdeme, když se podíváme do jeho podobenství. On jich vyslovil 39, těch podobenství. A v každém z nich zjistíme, že mu šlo už o pozemské štěstí člověka, na kterých pak závisí věčné, ale to pozemské je také důležité. Např. nasytili hladové, napojili žíznivé, navštívili nemocné. On nás tedy posílá, abychom to pozemské štěstí přinášeli, ale také díky ostatním a jejich lásce jej rovněž zažívali. Ježíšovi jde i o pozemské dobro člověka, tak tedy co chtěl Ježíš v tom dnešním evangeliu říct?
Chtěl nám dát jasnou orientaci, toho, co je hlavní a to, co je vedlejší. A On říká, že skutečně nejdůležitější je, být bohatý před Bohem. A to znamená pochopit, že při nejlepší vůli jsou věci a je jich mnoho, které si nemůžeme na věčnost odnést, a zůstanou tady, nebo se rozpadnou v ten prach. Ale je zde něco, co si na věčnost odnést můžeme a to je pochopitelně to hlavní. Být bohatý před Bohem. Co to znamená? To bychom asi dokázali odpovědět sami. Člověk řekne dělat dobré skutky. No, to je taková nebezpečná formulace, protože to musejí být konkrétní a ne že si jen něco zbožně řeknu a pak nic. Já o tom musím přemýšlet, to není tak jednoduché a to je pravý opak toho, co Ježíš nazývá bláznovstvím. On říká na adresu toho člověka, který toto nechápe a který veškeré svoje síly, ať už fyzické, nebo psychické, investuje do věcí pro druhé nepotřebné, tak to nazývá bláznovství.
On neříká, že je špatné investovat svoje síly třeba do oprav, musíme se o ten majetek starat, ale nemá to být to nejhlavnější. To je průšvih, protože mu nezbydou síly na to, abych budoval vztahy, které jsou třeba jednak tady, ale především i pro věčnost a přemýšlet nad tím, čím, nebo kým jsem. A toto Ježíš chtěl říct, že to hlavní je investice do vztahů. Investice do trpělivosti s druhým člověkem, který je mně třeba nepříjemný.
A Ježíš, když nazývá někoho bláznem, tak to nebere jako nadávku. A Ježíš, když člověka nazývá bláznem, tak ve významu, že ten člověk nerozumně investuje, do čeho ty své síly dáváš? Všechno ti to nakonec vezme smrt. To je bláznovství. Takže myslím, že jsme všichni ochotni i schopni pochopit, co nám Ježíš chtěl říct a nějak se v tomto rozhodnout. A také se v tom dobře vyvážit, protože i starost o majetek je důležitá, protože on souvisí s tím pozemským štěstím, ale budoucnost a štěstí člověka trvalé, opravdu v majetku nespočívá. Umějme si to rozlišit a i třeba o tom přemýšlet, najděme si k tomu chvíli.
Amen