Liturgické texty: 1. čtení: Ex 17, 8-13
2. čtení: 2 Tim 3,14 – 4,2
Evangelium: Lk 18, 1-8
Dnešní liturgické texty mluví o jedné pozitivní vlastnosti, a to o vytrvalosti. Vytrvalost jako cnost. A myslím, že jde o cnost velmi zásadní, kterou máme dnes a denně prohlubovat. Proč? No protože je velmi důležité věci dotahovat. Ono totiž nejde o to jakou kdo má inteligenci, jak je kdo zbožný, ale jestli ty věci dotahuje do konce a to chce čas, jak na té přirozené rovině, tak na té duchovní. Nevěříte?
Do semináře spolu se mnou do ročníku nastoupil jeden kluk IQ min. 180, fotografická paměť, velmi nadaný na sport a hudbu a přesto z něj není ani kněz, ani nemá žádnou stabilní práci. Jak je to možné? No ještě před seminářem hrál druhou dorosteneckou ligu ve fotbale, jako špílmachr a trenér mu řekl, že za rok, když bude pořádně trénovat, udělá z něho lídra u mužů a postaví na něm mužstvo v divizi. A co na to on? Na fotbal se vykašlal úplně, protože by musel daleko více trénovat, než dřív. Stejně tak ve studiu, vše mu šlo, ale když měl sednout a napsat nějakou seminární práci, tak to byl problém, prostě se mu nechtělo, takže to nakonec dospělo k tomu, že nakonec odešel ze semináře a v životě spíš živoří. Tehdy jsem mu říkal, že by mohl chodit na školy a přednášet, jak jsem se stal troskou ve svých 24 letech. Tehdy se velmi ohradil, že není žádná troska, no nevím.
Ano jsou důležité dary, které máme a zážitky které prožíváme, ale na tom stavět život? Mluví se dnes mnoho o krizi rodiny, ale co děláme proto, aby nebyla? A ono úplně stejné je to i v modlitbě, v tom prvním čtení jsme slyšeli, jak se Mojžíš modlil a když se modlil, tak Izraelité vítězili, pro ně to byla existenční bitva, protože kdyby prohráli, tak by se nikdy nedostali do zaslíbené země. A v tom čtení jsme slyšeli, že i ten Mojžíš začínal ochabovat, ale naštěstí tam byli ti dva Chur a Áron, kteří jej podrželi. To je také velmi důležité, že když nám docházejí síly, když už nevíme kudy kam, tak že se najde někdo, kdo nás v tom dobrém podrží.
A pak je tam to podobenství o té vdově a soudci, asi si nemusíme říkat, jaké v té době měla postavení vdova a jaké soudce a mnozí by ji asi řekli: prosím tě to nemá cenu, vybodni se na to, ten tě nikdy nevyslyší a přesto a možná právě proto, pro její vytrvalost on ji nakonec vyhoví.
Ano krásný příklad toho, když v tom životě možná dostaneme horší karty než ti druzí, tak místo toho, abychom si stěžovali, jak ten život vůči němu není fér, tak bojujeme. Nedíváme se na to, jestli mě někdo náhodou nešlápl na kuří oko, jestli jsou všichni ke mně spravedlivý, ale bojujeme, protože víme, že zde jde o všechno. Ano takový člověk možná dosáhne daleko víc, než ten, který byl velmi nadaný, ale svojí leností a pohodlností ty své dary zakopal.
A co na to Bůh? Tak právě tohoto člověka vyzvedá, nedívá se na to, jestli se dopustil i nějakých chyb, ale o něm říká ano on je blahoslavený, protože dosáhl možná více než ten, který měl na startu mnohem lepší podmínky.
A pak Pán na konci tohoto dnešního evangelia říká ještě jednu na první pohled zvláštní větu: nalezne Syn člověka víru na zemi, když přijde? Tak Pane co tím myslíš? Vždyť my jsme ti, kdo se přeci modlíme! Skutečně se modlíme? Modlíme se, vždy když můžeme, nebo abychom si splnili svoji povinnost? Modlíme se tehdy, kdy je nám úzko, nebo i děkujeme za to, co nám Bůh dává nejlépe každý den. Ano i zde je třeba vytrvalosti, ne jen tehdy, kdy je nám ouvej, ale vždy. Chceme skutečně každý den prožít se svým Pánem, který nás má rád, anebo mu oddělujeme čas, hele tohle je pro Tebe a tady si budu žít tak, jak já uznám za vhodné, tak tak asi ne. To je ta připomínka o nalezení víry.
Ach Pane, víme jak je to těžké, protože nás dnes a denně zužuje naše sobectví, ale dej nám milost toho, abychom v tom dobrém dokázali vytrvat nejenom dnes, nebo zítra, ale vlastně po všechny dny našeho života. A připomínej nám dnes a znovu, když se od tohoto celoživotního úkolu vzdálíme.
Amen