Liturgické texty: 1. čtení: Mdr 11, 22 – 12,2
2. čtení: 2 Sol 1,11 – 2,2
Evangelium: Lk 19, 1-10
V dnešním evangeliu se píše, že je jeden celník Zacheus, který chce Pána Ježíše vidět, on o něm mnoho slyšel a on byl vrchní celník, pravděpodobně mu patřily všechny ty celnice v Jerichu. On je měl pronajaté, a proto byl velmi bohatý a často také sedával v té celnici a ta byla při vstupu do města. Tam prošlo mnoho lidí a on s nimi nějakou tu větu ztratil a mluvil s nimi o tom co je kde nového. A tak se mimo jiné dozvěděl něco o Kristu, ty to ještě nevíš? Je tady takový zvláštní člověk, který mluví tak, jak ještě nikdo jiný nemluvil. A který má velkou moc i ve svých činech. Tak o něm asi hodně slyšel a řekl si, tak tohohle člověka bych chtěl vidět.
A teď se dozvěděl, že Ježíš vstoupil do Jericha, a protože byl Zacheus malé postavy, tak vylezl na strom, aby jej mohl uvidět, protože lidé jej moc nemuseli jako celníka, jako toho co vybírá daně a o něm se říká, jako o všech celnících, že taky krade. Tak by jej tam jistě nepustili dobrovolně před sebe, aby viděl a on je převezl tak, že si prostě vylezl na strom. A chtěl jej vidět, ale možná v tom nebylo jenom to, že chtěl vidět, možná v tom bylo i to, že by si s ním i rád povykládal. Popovídal, protože vidět je málo.
Zjistit, co v člověku je a jak mluví. A to by si asi nikdy netroufl sám. A Ježíš vidí do srdce člověka a tak jde pod stromem a podívá se přímo na něho přesto, že se Zacheus asi snažil, aby byl mimo zorné pole, aby na tom stromě nebyl viděn při této klukovině, a říká mu: Zachee pojď rychle dolů, já totiž potřebuji zůstat v tvém domě, to je neuvěřitelné. A takto jedná Bůh s člověkem a v podstatě takto jedná vždy tehdy, když zahlédne u toho člověka nějakou touhu.
Touha je moc důležitá věc, opravdu, je důležité, abychom uměli toužit, tak jako děti. Na nich to bývá hned vidět, ty jejich touhy. Před vánoci touží po dárcích a pak touží po prázdninách a děti umí opravdu velmi toužit. Dítě umí toužit a my dospělí dost často na tu touhu zapomeneme, protože jsme dostali od života už pár takových ran a tak máme strach, že ty naše touhy zůstanou nenaplněny a tak radši, abychom se ušetřili té bolesti, tak raději netoužíme, ale to není dobře, alespoň u Boha to není dobře.
Protože copak my nevěříme, že Bůh o té naší touze ví a že ji chce naplnit? Myslíme si, že Bohu jsou naše touhy ukradené? Že mu na nás nezáleží? Nemůžeme tu lidskou často bolestivou zkušenost přenášet na Boha, On je jiný. A nebylo by špatné se zastavit a zkusit si říci, jestli před Bohem po něčem toužím, jestli mám nějakou touhu, nebo jestli jsem se vším spokojen, nic nepotřebuji.
Většinou to bývají jenom řeči, když někdo řekne, že nic nepotřebuje, tak to bývá často právě z toho důvodu, že má strach. A možná bychom si měli položit otázku, kdybychom potkali Pána Ježíše někde venku, třeba v přírodě a nikdo jiný by tam nebyl a on by ti řekl: toužíš po něčem, tak co bych mu asi řekl? A Zacheus tuto touhu měl a Ježíš o ní věděl a tak mu na ni hned odpověděl. Chci zůstat ve tvém domě, to je tak útěšné Boží slovo.
Tak Pane, ty nám dáváš to dnešní Boží slovo, které je velmi útěšné, ty si neošklivíš ani mne, a to ani přes všechny moje hříchy, vždyť miluješ všechno to, co jest. Na všechno bereš ohled, ty na mě bereš ohled, to znamená, že se na mě fakt nezlobíš? To říká Boží slovo, dnešní nedělo, co to s námi udělá, necháme to v sobě splynout do srdce uchytit a budeme se z toho schopni zaradovat a uvidět, že se nás to denně týká? Třeba i v nějaké souvislosti dnešního dne, kterou prožijeme a která nás čeká. Tak tedy kéž Bůh v nás způsobí ten dotek svých slov velmi útěšných slov této neděle a třeba to v nás i tu touhu povzbudí, chtít se s Ním setkat, chtít s Ním mluvit, víc Ho poznat a třeba i my zaslechneme uprostřed těch miliard lidí na zemi, který se týká jenom nás, dnes chci zůstat ve tvém domě.
Amen