Liturgické texty: 1. čtení: 2 Mak 7, 1-2. 9-14
2. čtení: 2 Sol 2,16 – 3,5
Evangelium: Lk 20, 27-38
V tom minulém týdnu jsme se tak nějak více modlili za naše drahé zesnulé, snažili jsme se to dělat každý den. Během celého roku je to třeba dělat také, teď to byl takový mimořádný dar toho soustředěného úsilí a soustředěné modlitby za naše zemřelé. A děláme to proto, že velmi dobře víme, že existuje věčnost. A v tom dnešním evangeliu nám Ježíš, který z věčnosti přišel, nám okno do té věčnosti pootevírá, nakolik je to možné. A je velmi opatrný, když o věčnosti mluví, protože pozemské pojmy nelze zcela použít.
To byl jeden z důvodů proč, když Ježíš mluví o věčnosti, tak nebyl zcela konkrétní, protože nelze. Nelze vyprávět dítěti, které nosí maminka pod srdcem, jak to vypadá na světě, ono si to nedokáže představit, dokud se nenarodí, tak to prostě neví. A my jsme děti v mamince, když žijeme tady na zemi a zrození je pro nás vstup do věčnosti. Nikdo nám v naší zkušenosti nemůže věčnost přiblížit, ale Ježíš nám říká to, co nám alespoň pomoci může. A my bychom o těch pojmech, které nám Ježíš říká, měli přemýšlet, protože se nás týká smrt a věčnost je před námi.
Římský filosof pohan Seneka vyslovil jednu velmi pravdivou větu, když říká: lidé, kteří tvrdí, že se jich posmrtný život netýká, protože neexistuje, lžou, protože v noci, když jsou v tichu a sami o tomto svém tvrzení sami pochybují. To je pochopitelné. Ovšem na druhé straně také asi můžeme říci, že nevěřící na světě, asi není žádný člověk. A to proto, že jsou lidé, kteří na tomto světě v existenci posmrtného života věří a potom jsou lidé, kteří věří, že existence po smrti neexistuje, ale vždy se jedná o víru, protože to je neověřitelná věc. Takže ti jedni věří, že věčnost je a ti druzí věří, že věčnost není.
Čili my patříme mezi ty, kteří věří, že posmrtný život existuje. A že je před námi a že nás čeká. A teď je důležité, abychom vyvodili důsledek toho, co říkáme každou neděli, když vyznáváme, že věřím v těla vzkříšení. Pochopitelně, tak jak přicházejí někdy pochybnosti na ty, co věří, tak také přicházejí na ty, co říkají, že věčnost neexistuje. A většinou ta pochybnost nepřichází v mládí, pokud se nestala nějaká tragická událost, ale ve stáří a je to pochopitelné. Kolikrát lidi říkají, pochybuji o věčnosti. A ta pochybnost pravděpodobně přijde na každého člověka a kvůli tomu není potřeba se odsuzovat. Pokud nepřichází v mládí tak jen proto, že pro mladého člověka je smrt, velmi vzdáleným pojmem. Ale s tou pochybností je třeba zápasit, jednak rozumem, logikou věci a jednak také slovem Pána Ježíše, které čteme v Písmu svatém.
A Ježíš o věčnosti hovoří s naprostou samozřejmostí, všimněme si, že to dnešní evangelium začalo slovy, že k Ježíšovi se obraceli Saduceové, kteří popírali vzkříšení, tak jim Ježíš na tuto námitku odpověděl s naprostou samozřejmostí a mluvil o tom, že věčnost existuje. A my Ježíšovi věříme, věříme mu ostatní věci, tak proč bychom mu nevěřili i tuto věc. A potom s tou pochybností zápasíme také modlitbou, Pane, zbav mě pochybností, ohledně věčnosti a mé víry, důvěřuji Ti, ochraňuj mě.
Proč je tak důležité si ujasnit tuto otázku víry, jestli existuje věčný život a vzkříšení? Je to důležité proto, když člověk tuto víru přijme, věří, že existuje věčnost, tak potom to skutečně pozitivně přeskládá jeho žebříček hodnot. Víme, že každý člověk má žebříček hodnot, jinými slovy ví, co je více důležité a méně důležité v životě, ví jaká pravda má větší, anebo menší hodnotu a podle toho žebříčku hodnot člověk žije. Má to poskládané, co je důležité více a co je důležité méně. A je vidět, že tato víra hodnot poskládala také život mučedníků, my jsme v prvním čtení četli o tom brutálním mučení těch sedmi bratrů z knihy Makabejské. Nebyl tam ten text celý, nakonec položila život i jejich matka a jak to že dokázali položit svůj život pro víru a zákony svých otců? Protože věřili ve věčnost, sami to říkali. Ten jejich žebříček hodnot, ten upevnil jejich rozhodnutí a nebylo síly, která by jim tento žebříček hodnost přeskládal. Byli přesvědčeni.
A my víme, odkud na to brali sílu, oni ji brali z víry, protože tento život nám bohužel někdo může vzít, ale ten věčný nemůže, ten totiž dává Bůh. A to musíme vědět, protože toto patří k absolutní podstatě křesťanství. A člověk o tom bude přemýšlet a řekne si a dokázal bych to já? A možná o tom není potřeba takto přemýšlet, protože to si nedokážeme představit, co bychom dělali v takové situaci. Ale co můžeme udělat, abychom zhodnotili, věřím v život věčný? A teď prosím, abychom to udělali všichni, jak staří, tak i mladí, opravdu věřím v život věčný? A jestli řeknu ano, věřím, tak potom z toho musím vyvodit důsledek. Má to vliv na můj život? Na moje hodnoty? Na ty hodnoty, které vyznávám a podle nich žiji, anebo svůj život žiji úplně jinak, než slova mé víry? Musím ty slova a činy svého života k sobě dát a sjednotit svoji víru s tím, co žiji a jak jednám a potom to bude skutečná víra do všech důsledků. Tak tedy prosím, abychom v tento podzimní čas, kdy se nám hodně připomínají tyto věci a o své víře a o svém životě hodně přemýšleli.
Amen