Liturgické texty: 1. čtení Iz 35,1-6a.10
2. čtení Jak 5,7-10
Evangelium Mt 11,2-11
Minulou neděli se v evangeliu četl text o Janu Křtiteli, byl plné ohnivosti a byl přísný. Jan mluvil s velikou mocí Božího proroka a lidé jej poslouchali a dávali si od něho říci. A to dnešní evangelium ukazuje tohoto posledního SZ proroka v jiném světle. Jan je teď v Herodově vězení, do kterého se dostal proto, že král Herodes nebyl schopen snést přísné Janovo pokárání, kterého se mu dostalo, kvůli jeho cizoložství s Herodiadou, manželkou jeho bratra. Velký prorok promlouvající s velikou silou, mocí a ohnivostí, je teď donucen mlčet a čeká jej násilná smrt v Herodově vězení. A v této situaci toho vězení se dozvídá Jan, o Ježíšových skutcích a stále silněji se mu vynořuje neodvratná otázka: je tento muž z Nazareta opravdu tím přislíbeným Mesiášem? Proč ta pochybnost na Jana přišla? Proč se takto ptal, vždyť přeci víme, že Ježíš se od něho nechal, pokřtím v Jordánu a otevřelo se nebe a bylo slyšet hlas: toto je můj milovaný Syn, to Jan zažil, ale přesto ta pochybnost přišla, protože měla svoje důvody.
Jan dobře zná Písmo svaté, usilovně jej studoval, znal SZ a očekával díky těm všem příslibům, prorokům, předchůdcům, tak očekával Mesiáše, ale očekával jej přísného, očekával ho jako nelítostného soudce, který podle Janových vlastních slov sekerou porazí neplodné stromy a neuhasitelným ohněm spálí plevy oddělené od dobrého zrna. Tak to Jan viděl, tak toho Mesiáše očekával. A teď ve vězení se dozvídá, že Ježíš, nejenom se hříšníky nezatočil, ale On se jimi přímo obklopuje. Sedává s nimi a jí s nimi. To muselo být pro Jana velmi nepříjemné zjištění a vidí, že se k hříšníkům tenhle ten Ježíš chová milosrdně.
To byl úplně jiný Mesiáš, než jakého Jan čekal. A v této situaci jeho těžce zkoušené víry plné pochybnosti a temnoty, posílá tedy své dva učedníky k Ježíšovi s tou otázkou: jsi opravdu ten, kdo má přijít, anebo máme čekat jiného? Jan byl v podstatě zklamán. A Ježíš, mu odpovídá s citací z proroků: zejména z proroka Izaiáše a my jsme to proroctví slyšeli právě dnes v tom prvním čtením. Kde stojí psáno, hle Bůh přináší odvetu, sám přijde a spasí vás. Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchým, tu poskočí chromý jako jelen a zaplesá jazyk němého. A toto proroctví Ježíš cituje, Janovi připomíná a poukazuje na to a připomíná, že přesně toto se v Ježíšovi blízkosti děje. Vždyť přeci Ježíš skutečně uzdravoval slepé od narození, němým otvíral ústa, uši hluchým otevíral, dokonce vzkřísil některé z mrtvých, třeba toho chlapce vdovy z Naimu, děvče, také vzkřísil, a tak říká: vyřiďte Janovi, chromí chodí, hluší slyší, slepý vidí, malomocní jsou očišťováni, mrtvý vstávají a chudým se hlásá radostná zvěst o záchraně, to proroctví se splnilo. A blahoslavení, kdo se nade mnou nepohorší, říká Ježíš Janovi, to znamená blahoslavený nad tím, kdo se nepohorší, nad tím, že jsem jiný, než jsi očekával.
Blahoslavený, kdo nezakolísá ve víře, když vidí Mesiáše chudého, tichého, bezbranného, který nekřičí a nehlučí na ulicích, a který nepoužívá při záchraně lidí násilí a který ani násilím neosvobozuje nespravedlivě uvězněného Jana.
Jan Křtitel tuto Ježíšovu zprávu ve vězení přijal a dokázal ji ve víře přijmout a proto je veliký. Proto je svatý. Jemu totiž to Ježíšovo slovo stačilo. Stačilo to k úplnému převrácení toho, co Jan čekal a stačilo k tomu jen Ježíšova slova, které mu byla vzkázána, jen skrze Janovy učedníky. Jan byl veliký, protože to ve víře dokázal přijmout. Tak si řekl: ano, tak toto je Mesiáš. To jenom Bůh se rozhodl jednat jiným způsobem, než já jsem čekal. Ale Bůh má právo jednat jiným způsobem, než já jsem očekával.
A na tuto zprávu, odpověděl svým tichým amen a připravil se na svou nespravedlivou smrt a připravil se na ni již ve víře dozrálé a v poslušnosti. A stejně tak jako jeho víra dozrála a bylo u ní třeba i této těžké zkoušky a zrání, tak bude třeba, aby zrála i víra naše, protože my jsme ve své víře také zkoušeni. Máme mnohá očekávání a dost se zlobíme, že nejsou naplňována a byli bychom rádi, kdyby Bůh jednal tak, jak si to představujeme my. Války, hlad, nemoci, smrt, nenávist mezi lidmi, nesnášenlivost, utrhování se jednoho na druhého, závist, pomluvy, přírodní katastrofy, tolik utrpení a lidé říkají, to všechno by nebylo, kdyby byl Bůh.
A my se můžeme stejně ptát a možná se v duchu ptáme. Bože, skutečně ses světa ujal? Opravdu jsi přišel, skrze svého Syna, tento svět zachránit? Čekal bych, že tu záchranu budu nějak vidět a zatím vidím, jak zlo bují, řekl jsi přeci Bože ve svém proroctví: až se lidu ujmeš, tak setřeš každou slzu z jejich očí a tolik lidí pláče. Řekl jsi, že nenecháš svévolníka bez trestu, že potrestáš lidi, kteří zneužívají své moci a kteří utiskují nevinné, že zasáhneš vůči tomu, kdo přijímá úplatek a zatím se všem těmto nespravedlivým lidem docela dobře daří. Tak jak je to s tím Božím zásahem? Bože si opravdu? A jsi to skutečně ty, kdo to všechno skutečně naplní, když jsi to slíbil. Je tomu tak? A jestli ano, tak kdy?
Vždyť my se ve své víře ptáme úplně stejně jako ten Jan. Ale nebuďme nespravedlivý, vůči, po kristovských dějinách, protože v celé té době od Krista je vidět, že se něco začalo měnit. To by bylo nespravedlivé, kdybychom toto neviděli, my musíme znát dějiny. Taková vlna solidarity, která se dá vzedmout mezi lidmi. Támhle přijde velká přírodní katastrofa a obrovské množství lidí je schopno se něčeho svého vzdát a pomoci lidem, toto nebylo před Kristem. Milosrdenství, které je známé v tzv. vyspělém světě, tak ten nebyl známí před Kristem. Kolik lidí je dobrého srdce a třeba Krista ani neznají, ale nějakým způsobem jim to bylo dáno výchovou, možná výchovou těch, kteří Krista ještě znali.
Svět se začal měnit, od té doby, co Bůh zasáhl. A není to pravda, že ne, ale je pravda, že stále ještě vidíme utrpení velmi mnoho. A tak tedy nám, stejně jako Janovi Ježíš vzkazuje, vůči všem těmto otázkám, blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší. To znamená blahoslavený, kdo se nehorší nad tím, že hned neuvidí to, co by toužil vidět. Ještě nejsme u cíle, ještě jsme stále jako rolníci, kteří teprve zaseli, anebo zasévají. Ještě nepřišla doba sklizně, kdepak. Člověk, který vyčítá Bohu, že ještě nezasáhl proti nespravedlnosti a bolesti ve světě se podobá rolníkovi, který teprve zasel a už čeká, že bude sklízet. Apoštol Jakub v tom druhém čtení právě o tomto mluvil. Vydržte všechno trpělivě, až do doby, kdy přijde Pán. Trpělivě a podívejte se na rolníka, jak čeká. Čeká, nemůže to urychlit, čeká na drahocennou úrodu. Vydržme i my trpělivě a posilněme svá srdce, neboť příchod Pána je blízko. Vezměme si jako vzor v trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně a jedním z těch proroků je právě Jan Křtitel. Vezměme si jako vzor trpělivosti jeho, říká Jakub. On sice také zakolísal ve víře a v naplnění Božích příslibů, ale on uvěřil Kristovým slovům. Pokorně se ponořme do víry v Něj. Tak jak to udělal Jan, který od té chvíle snášel pokorně všechna protivenství, dokonce i svou násilnou smrt přijal, protože pochopil Boží záměr. A Boží způsob záchrany světa, který přichází pro nás lidi velmi pomalu, tak přesto je to jediný způsob, aby každý z nás mohl být spasen. Boží trpělivosti, nevyčkává s tou spásou, protože by to chtěl oddalovat. Jenom chce, aby větší počet lidí byl zachráněn. Plně se mně vybavuje situace, jak Ježíš jde s apoštoly do jedné vesnice a oni v té vesnici nepřijali ani ty učedníky, ani samotného Krista a vyhnali je a dva učedníci Jakub a Jan říkají Kristu: máme na tvé slovo seslat oheň a síru na tu vesnici, že tě nepřijali? A Ježíš je přísně napomenul a řekl: v žádném případě ne, jdeme jinam, protože já jsem nepřišel zničit lidi, ale já jsem je přišel zachránit, a to vyžaduje čas a trpělivost, a ta trpělivost vyžaduje víru, tak ji prosím mějme.
Amen